Banát aneb návrat do časů našich babiček.

Autor a foto: Václav Culka a Topi Pigula

Ze zájezdu: Babí léto s muzikou, Silvestr v rumunském Banátu, Východní vesnice Banátu, Výprava do Banátu

BanátRumunský Banát – co je na tomto území tak zajímavého, že je o něm v poslední době slyšet čím dál víc? Toto historické území o velikosti Moravy dnes zasahuje do geografických hranic tří států – Rumunska, Srbska a Maďarska. Díky české menšině je pro našince název Banát spojován s nepoměrně menší oblastí v jihozápadním  Rumunsku.

Zde v horách nad Dunajem se nachází několik vesnic, kde žijí  potomci Čechů, kteří přišli před téměř 200 lety a v izolaci dané geografickou polohou a nedostupností si dodnes zachovali mateřský jazyk a původní tradice.

Sliby - chyby

V dobách rakousko-uherské monarchie se v českých zemích objevili agenti dřevopodnikatele Magyarliho z Oravice. Pod příslibem přidělení půdy, osvobození od vojenské služby, roboty a daní lákali pracovníky, aby pro něj mýtili les, káceli a přepravovali dřevo a pálili dřevěné uhlí. Psal se rok 1823 a vzhledem k tehdejší neutěšené hospodářské situaci měla náborová akce nebývalý úspěch. Na dlouhou a náročnou cestu se vydalo hned několik stovek zájemců, hlavně z oblasti západních a východních Čech a okolí Prahy – často šlo o celé rodiny, které opustily své bydliště s veškerým majetkem i s hospodářskými zvířaty. Čekalo je sůožité několikaměsíční putování. Nejdříve pěšky do Vídně, kde se nalodili na vory a po Dunaji plavili směrem k Černému moři. Když dorazili k cíli své cesty, čekalo je velké zklamání a boj o holé přežití. Ze slíbené půdy se vyklubal hluboký les, který nejdříve museli vymýtit, aby mohli začít stavět nějaké přístřešky. Přes krušné začátky vybudovali první z českých vesnic Svatou Elizabetu. Ta později zanikla pro nedostatek vody a obyvatelé se přesunuli do blízké, dodnes existující, Svaté Heleny. Nutno říci, že Magyarli své sliby nesplnil, po třech letech zmizel a své zaměstnance tak zanechal napospas osudu. Návrat do vlasti byl v té době v podstatě nemožný, tak muži nabídli své služby coby dobrovolníci při ostraze tzv. Vojenské hranice tvořící obranný val proti Turkům. Nabídka byla přijata a rakouské vojenské úřady dokonce později zorganizovaly další dvě velké přistěhovatelské vlny.

Zrychlená historie

BanátTak byli již organizovaně založeny další vesnice Bígr, Eibentál, Frauvízn, Gerník, Rovensko a Šumice. Jejich obyvatelé v relativním klidu překonali obě světové války, rozpad monarchie, vznik Rumunského království i pozdější nástup komunismu. V té době bylo k zániku vesnic nejblíže, protože existoval plán na přesídlení vesnic do údolí Dunaje pro jejich lepší kontrolu. Naštěstí revoluce přišla dříve, a tak kromě zaniklé Elizabety a Frauvíznu, který je dnes pod hladinou přehrady Železná vrata, ostatní obce existují dodnes. Paradoxně nejtěžší časy nastaly s příchodem svobody. Otevřely se hranice a původní vlast se stala dostupnou. Ekonomická realita po zavření dolů, na nichž byla většina místních rodin závislá, vyhnala velkou část aktivní střední generace za prací do Čech. Počet obyvatel klesl někde i na necelou polovinu původního stavu. Přesto vesnice nadále žijí a rozvíjejí se i díky turismu a pomoci české vlády a také projektů neziskových organizací. Co vlastně zbylo původního po dvaceti letech převratných společenských změn a přílivu turistů? Překvapivě mnoho. Vesnice dále pokračují ve svém poklidném životě, i když určité změny samozřejmě vidět jsou. Ty jsou však pro turisty spíše pozitivní – není problém sehnat ubytování v rodinách a spát v babičkovských teplých peřinách nebo si domluvit projížďku na koni či povozem.

Obavy návštěvníků, zda budou místním vůbec rozumět, jsou rozptýleny hned na začátku. Při příjezdu do nejnavštěvovanější vesnice turisty vítá dvojjazyčný název obce Sfinta Elena / Svatá Helena a při průjezdu vesnicí je za okny vidět další nápisy: ubytování, slivovice, med... A po prvním rozhovoru s místními jsou ztratíte poslední pochybnosti. V krásně srozumitelné češtině se jen občas objeví nezvyklá stavba věty nebo milý zastaralý výraz. V každé vesnici je mírně odlišný dialekt prozrazující z které oblasti byla osídlena.

Rozhodně se však nejedná o nějakou návštěvu skanzenu. I když jsou příjmy z turismu výrazným přilepšením, není "odevzdání peněz" hlavním cílem. Tím je vzájemné obohacení. Zdejší starousedlíci si rádi poslechnou novinky z České republiky – i když leckdy je to i naopak. Díky sledování českých zpráv a běžnému kontaktu s příbuznými v Česku přes internet, se často naopak já dozvídám informace jaké je u nás počasí nebo že na D1 je hromadná nehoda. V kraji, kde cestou po vsi a toulkách v okolí potkávám koně jedoucí na pole, je to úsměvné.

Pro pokorného návštěvníka se otvírá pohled na zdejší běžný život a zapomenuté činnosti a tradice. Stále je možné vidět domácí pečení chleba, ruční práce na poli, kováře nasazujícího podkovy. Avšak i v tomto ohledu se život mění. Kde dříve byli jen koně se objevují traktory. Pragmatické uvažování říká, že ty se v zimě nemusí krmit. Návštěva u našich krajanů je rozhodně velmi příjemná a je to příležitost vydechnout v dnešní uspěchané době.

Do Rumunska se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Všechny články najdete zde...

Banát