Dobrodružství v Dolomitech

Autor a foto: Honza Haruda

Ze zájezdu: Do království Dolomit, Dolomity turisticky - kemp, Dolomity turisticky - penzion

Ležím v trávě a nechávám odpočinout sestupem unaveným nohám. Ačkoliv je už polovina června, chůze přes četná sněhová pole byla trochu obtížnější. Sotva mě napadne slovíčko obtížnější a únava, zastydím se. Ne snad z důvodu, že bychom se dnes flákali, to v žádném případě se říci nedá, neboť máme za sebou krásnou celodenní túru v jednom z nejkrásnějších a nejzajímavějších koutů Alp. Zastydím se proto, že jsem si na chvíli neuvědomil, co se tady dělo přesně před sto lety a já tady mluvím o nějaké únavě. Ležím na krásně zelené trávě, nohy namočené v potůčku a kousek za mnou slyším klidné tlumené zvonění kravských zvonců. Zdá se to jako alpská idylka? Dnes jsou Dolomity sportovní oázou klidu a míru...ale vždy tomu tak nebylo... 
...vzpomínám na výklad průvodce Honzy z včerejší túry k zbytkům italských zákopů na Cinque Torri... 
„Tady, v sedle Falzarego, stojíme přesně na bývalé frontě. Za zády, tam jak je Cortina, tak odtam přišli Italové, aby se pokusili získat zpět území, které si nárokovali už při rozdělení Evropy na Vídeňském kongresu. Tenkrát připadlo Rakousko - Uhersku. Itálie se tak nechala zlákat s vidinou krátkého konfliktu a územních zisků do největší války, kterou moderní historie do té doby znala. 
Momentu překvapení však zcela vojáci Itálie nestačili využít a jejich postup zastavila hradba zdejších hor a bránící se vojáci mocnářství. Zde se fronta zasekla a o žádném dalším posunu v rámci desítek kilometrů už nemůže být řeč. Jak vojáci na sebe v horách narazili, začaly se psát nejkrutější dějiny zdejší oblasti. Místa, která v těchto dnech projdeme, jsou nasáklá krví i našich pradědů! Místa nejtěžších bojů byla v oblastech Monte Piano, Lagazuoi, Drei Zinnen, Patternkoffeln nebo Cinque Torri, kam si uděláme túru dnes. Vidíte odtud ty majestátné věže? Otáže se Honza a ukáže směrem k bývalým italským pozicím. „Tam si dnes prohlídneme zbytky zákopů. Je dost možné, že najdete i nějaké náboje ještě z té doby. Sám jich doma několik mám. A kámoš zde našel dokonce i přilbu z první světové“, dodává. 
„Náš děda tady taky válčil“ ozve se Alena a pár dalších přitaká. Pavla na tuto akci zase vyslala rodina, aby zde prozkoumal oblast, jejich předkovi osudnou a rekognoskoval tak terén pro rodinou návštěvu k uctění jeho památky. 
„To je pravda“ pokračuje Honza…paradoxně se českoslovenští vojáci vyskytovali na obou stranách fronty. Na italské straně čeští legionáři a přeběhlíci z řad vojska Rakouskouherského proti těm, kteří ještě vlajku mocnářství museli nedobrovolně hájit. 
Teď je tady krásný den a připadáte si jak v turistickém ráji, ale před sto lety jste byli v místech nejvýše položeného bojiště na světě vůbec! Představte si, že zde 2/3 všech vojáků zahynuli díky přírodním podmínkám nebo následkem podvýživy, vyčerpání, lavin, pádem do hlubin.“ 

Mezitím co Honza vysvětloval, jakým způsobem se vedly poziční boje v okolí hory Lagazuoi a jak je celá hora provrtaná jako ementál sítí chodeb, kdy se obě nepřátelská vojska zavrtávali do nitra hory, aby se zde snažili vyhodit navzájem do vzduchu, se druhá skupina našeho zájezdu – ferratisti, pokoušela dosáhnout krásného sportovního vrcholu Col Rosa. 
Stále ležím s nohama ve vodě, zkontroluju hodinky a mám ještě času dost užít si tento božský relax dál…na hranici spánku způsobeného příjemnou únavou se vracím dál do vzpomínek…Col Rosa? 
Jo…krásný vrchol. Je to sice už pár let, co jsme tam s taťkou lezli při jedné z našich výprav za objevováním vzdušných sportovních ferrat nad Cortinou...

...posouvám se po skalní římse a slyším, jak karabina klouže po ocelovém lanu. Jdu pomalu, opatrně, ale přitom dostatečně jistě, abych si zde mohl vychutnat pohled patřící prozatím jen orlům...nedozírné panorama hor je zahaleno do ticha. Tam dole někde je místo běžných radostí a starostí...ale tady ne! Medituju na skále ve svém světě. Přepnu karabinu, najdu dva pevné body a šplhám ještě výše...kapky potu dopadají na skálu...mám se báječně! 


Celá oblast kolem Cortiny je moc příjemnou na provozování všech možných druhů sportovních aktivit. Hlavně turistiky všech druhů náročností, množství zajištěných cest zase vybízí k poznávání okolí z ptačího pohledu, nebo okem filmového turisty, který se vydává do míst, kde se natáčel legendární Růžový panter nebo hollywoodský Cliffhanger, který běhal ve zdejších horách s obratností kozorožce. 
Zrovna tohoto obyvatele zdejších vápencových hor (a tím nemyslím Cliffhangera) máme hned první den možnost pozorovat, přímo pod sebou na skále. S obratností jemu vlastní překonává horolezecké stupy kolmo na skále. Další si ulehá patnáct metrů od naší skupinky a nechává se fotit jako nějaká celebrita místních hor. Kozorožec má na první rozdíl dlouhé duté rohy, zatímco kamzík má výrůstky v podobě parůžků. I tvarem těla kozorožec spíš připomíná větší horskou kozu, zatímco do černa zbarvený kamzík je příbuzensky blíž srně. 
Další takové pózování zažijeme o tři dny později, kdy se nechával zvěčnit svišť na pozadí Tre Cime. 
Tyto majestátné tři věže se také nazývají německy Drei Zinnen, což upozorňuje na historickou dvoujazyčnost regionu. 
Když už jsem zmínil jazyky, kterými se zde domluvíte, nemůžu nevzpomenout etnickou skupinu Ladinů, žijící právě v okolí Cortiny. Tato etnická menšina byla původním obyvatelstvem zapomenutých horských údolí, která pak s rozvojem a stěhováním obyvatelstva byla postupně asimilována Rakušáky a následně Italy. 

Ferraty této oblasti jsou velmi oblíbené, ale není radno je brát na lehkou váhu nebo je podcenit. Kolikrát se už stalo, že z těch nejtěžších zajištěných cest museli sundávat turisty vrtulníkem. To se však na našem výletu nestalo, protože průvodci mají trasy zmáklé a nepodstupuje se žádné zbytečné riziko :)
Naopak...ferraty zde jsou krásně rozmanité a nabízí řadu lezeckých zážitku, stejně jako krásně adrenalinových momentů s dobrým koncem v podobě záplavy endorfinů a skupinové fotky na vrcholu. 

Celkově je parádní, jak fyzická námaha a překonání se při túrách a ferratách lidi sbližuje. Odjezd domů pak není jen opuštěním kraje plného dramatické historie, ostrých štítů a bílého dolomitu, který byl dnem tropického oceánu, ale i rozloučením se s novými kamarády. Kamarády, se kterými jsme prožili naše velké Dolomitské Dobrodružství s velkým D.

Do Itálie se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Článek byl napsán ne těchto akcích Dolomity turisticky a Dolomity ferratově 

Všechny články a cestopisy

Osobní stránky autora