„Dunajská“ – královna cyklostezek

Ze zájezdu: Dunajská cyklostezka - penzion

Autor a foto: Honza Haruda, foto: Österreich Werbung, Martin Bašar

„Honzo, a pověz mi, proč bych měl třeba jet na tu dunajskou já?“ Zeptal se mě kamarád poté, co jsem mu vykládal, jak jsem se v rámci letního hecu vypravil nalehko na trasu dlouhou 670 km po rakouských cyklostezkách.

„Proč by jsi se měl vydat na Dunaj?“ Zeptal jsem se tak trochu v údivu, neboť byl kamarád více nadšenec do života než nějaký cyklista.

„Jojo však víš, jak to mám rád. Nemusím honit kilometry, rád si to užiju i s dobrým jídlem a pitím a přitom chci vidět zajímavosti v okolí. Myslíš, že tam by to bylo pro mě?“

No a víš, že vlastně i jo? Odpověděl jsem v nehraném uvědomění. „Já jsem to dal z vodopádů Krimml do Znojma sice za tři dny, ale chtěl jsem zkusit, zda to zvládnu. Tuto možnost bych ti určitě nedoporučil“, povídám a loknu piva. V duchu si představím tu dřinu a 11 hodin denně v sedle...

„Fakt jsem hrotil, ale když si to uděláš hezké, nedokážu si vlastně teď v září představit lepší místo, kam se na cyklistiku tvých požadavků vypravit.“

„Počkej, počkej, hned ti řeknu proč si to myslím, a pak se ptej na detaily.“

„Okej“, odpoví Petr a napije se burčáku.

„Tak dívej“, započal jsem svou malou propagační řeč.  „V první řadě, když si dáš etapy tak kolem 50 km denně, bude to pro tebe akorát. Na kole se nenadřeš, ale přitom s sebou můžeš vzít i Báru, kterou do kopců nedostaneš.“

„Jo! To by bylo fajn, ale jak bych ji měl přesvědčit?“

„Tak ji řekni, co ti teď vykládám! Etapy tak akorát denně, spíš v penzionu, takže neřešíš stany! Jestli večer sprchne nebo bude chladněji, nevadí ti to! Naopak! Já to jel, když byly ty třicítky, a je to více o tom to ujet než užít. Ale teď? Ideální počasí na kolo!“

„Ale počkej! V penzionech máš polopenzi...a víš jak to ti rakušáci umí! Takže neřešíš nocleh, neřešíš moc stravování. Po cestě máš spoustu možností, kam se stavit na oběd nebo jen tak na kafíčko.“

„A víš, že Bára má ráda památky a historii! Byl jsi někdy v historickém centru Pasova? To uvidíš, jaký skvost je kousek od našich hranic! A soutok Dunaje s šedým Innem, který teče z Alp je úplně monstrózní. To teprve poznáš, jak vypadá pořádný soutok! No a pak už pohodička na kole, vše po rovině. Vlastně si nedokážu vybavit ani jediný kopec. Takže ty jsi v pohodě úplně a Bára bude nadšená. A pak si už jen jedeš na kole a putuješ dál přes nádherné meandry Dunaje, přes úžiny, kde nevidíš auto ani cestu široko daleko. Jen vy a největší řeka Evropy. Můžete navštívít památník a muzeum v bývalém koncentračním táboře v Mauthausenu. Užít kávičku v historickém centru Lince nebo mít jen radost z babího léta a o nic se nestarat.“

„Těch 50-60 km za den dáte úplně krásně a máte přitom dost času užít si vše, co se kolem nabízí. Zříceniny nebo zámečky nad údolím ani nepočítám, kolik jich tam je.“

„Tak to zní celkem fajn“, vstoupí do Honzova propagačního monologu Petr. „To by ji třeba přesvědčilo.“

„Peťo, ale to není zdaleka vše! Jak pojedeš podél toku, máš po cestě nejen klášter v Melku, který byl přes 900 let kulturním a duchovním centrem země, ale hlavně tě čeká údolí Wachau! To bude tvé eso v rukávu na Báru! Uvidíš.“ Dořekne Honza a lišácky se zatváří, přičemž šibalský úsměv maskuje pěnou piva.

Ta odpověď se vybízela. „Proč ji nějaké Wachaou dostane?

„No to je ta třešnička na závěr! Tam je vlastně první kopec, jenže toho si ani nevšimneš, protože je to kraj vinic, městeček s vinárnami, všude příležitost ochutnat dary země, rozhledy na Dunaj, na horizontu zříceniny hradů, teď tam bude všude asi burčák, víno je samozřejmost. A k tomu něco zakousnout?! Nemyslím si, že tento způsob cyklistiky by se vám jevil poněkud nešťastným.“ Dořekne Honza a čeká na nadšenou reakci.

„No jo to je sice hezké, ale jak to mám jako zorganizovat. A polopenze, spaní a to vše ostatní. To bude organizační masakr. A vlakem musíš z Budějovic přes celou Šumavu!“

„Ale ty nemusíš nic řešit Peťo. Vše je už vymyšlené za tebe! Ty se jen soustřeď říct Báře, co jsem ti řekl já, a nakonec bude ona přemlouvat tebe!“

„No ty jo, to zní super! Nechceš dělat pojišťováka?“ Směje se Petr.

„Vole...ja jsem jen spokojený klient CK Kudrna.“

Rádi byste se podívali co Petr s Bárou viděli, a kde...jak se dozví za 2 měsíce, počali jejich potomka?

Mrkněte sem.

Všechny články najdete zde...