Obnovený zájezd do italských Apenin - rok po zemětřesení

Autor a foto: Anna Kodríková, Kudrnovský průvodce obnoveného zájezdu, znalec oblasti

Ze zájezdu: Apeniny MTB, Apeniny turisticky

Srpen 2016 - poklidný horský život, planiny se zelenají a skály se majestátně tyčí. Všude je klid a ticho, letní italské slunce nemilosrdně vypaluje a žhne, vzduch se sytí a nabírá síly na další očistnou letní bouři. Matička Země ho však tentokrát předběhla. Zabublá a bez varování se mocně otřese. Co jí moc svědí na povrchu, domy a lidské snahy, to zboří. Sibillinské srdce mocně zatepe a městečko Amatrice se hroutí k zemi. Země ještě není spokojená a dalšího půl roku s trpělivostí protřásá další oblasti, které jsou s hlavním geologickým zlomem pod Monte Vettore (pozn. nejvyšší hora Sibillin, 2476 m n.m.) propojeny menšími zlomy. Rozvádí tak svou sílu do menších žil a vlásečnic, padají i další domy v okolních vesnicích. V zimě na začátku roku 2017 pokryje kraj během pár dní několik metrů sněhu. Lidé jsou bez elektřiny a možnosti vyjít ven dveřmi, do toho další záchvěv a už si to šinou dolů do údolí laviny ze všech možných koutů. Na svahu Monti della Laga zasypou stromy celý dlouhý vodopád, v Monti Sibillini si to laviny valí dolů i s kameny a v horském masivu Gran Sassa sjedou rovnou na hotel, o němž v lednu 2017 informovala i česká média: viz prolink na zprávu o zemětřesení

Ach mocná přírodo, dej lidu Apeninskému teď chvíli oddechu na zotavení!

….

Informační okénko

První otřes: 24. 8. 2016, Max.magnitudo 6,2 , oblast: Amatrice - Accumoli, další měsíce série dalších zemětřesení (o síle magnituda podobné či menší) v přilehlých oblastech (Norcia, osídlení v horské oblasti provincie Rieti, byly postiženy části krajů Umbrio, Lazio, Abruzzo a Marche). Ještě na jaře 2017 byly cítit v celé oblasti slabé otřesy.

Tato série zemětřesení si vyžádala přes 300 lidských obětí, několik stovek zraněných a desítky tisíc lidí bylo touto událostí zasaženo.

Epicentrum zemětřesení 24. srpna 2016

Po prvním otřesu v srpnu 2016 telefonuji a zjišťuji situaci. Kamarád Francesco v Amatrice žije, jeho domek nespadl. Farmářská rodinka nad Accumoli, asi o 10 km vedle, je taky v pořádku. Odpovídám rychle i solidárním klientům CK Kudrna, co s námi navštívili farmáře na zájezdu, dobrou zprávou. Místní zažívají pár dní horečné agónie, přehrabování v sutinách, příběhy se šťastným koncem i ty tragické, práce ve dne v noci, honem, dokud je možnost zachránit lidský život. Jejich tělo, hlava a srdce jsou v automatickém režimu, pracuje se, zachraňuje a místní kromě smutných tragédií zažívají i bezprostřední neuvěřitelnou sounáležitost a lidskost. Všichni mají jeden cíl - zachránit co nejvíce lidí. Po pár dnech začíná největší náraz opadat. Bohužel v Amatrice nepřežila asi polovina obyvatel, Accumoli a pár dalších vesnic jsou pobořené. Člověk se začíná rozhlížet, jak vypadá místo, kde žije teď, a začínají se projevovat všechny stránky události.

Poničené domy v městečku Grisciano

Další měsíce proběhnou rozmanitě. Italský stát nejprve rychle vysílá různé složky záchranného systému do oblasti. Rychlé stavění stanů pro místní obyvatele, zajištění stravy a základních potřeb. Po pár dnech ale zjišťují, že je vše předimenzované, kdo mohl, odjel za příbuznými nebo do druhých domovů, hlavně pryč z oblasti, která se pořád jemně nebo více třese! Následující týdny do oblasti plynou hory oblečení ze sbírek z celého světa, zaplňují místnosti až po strop. I to se ale zdá zbytečně předimenzované. Vlnou solidarity se plní italská konta, ze světoznámého pokrmu z Amatrice - pasta Amatriciana (těstoviny) - jde z každé porce kdekoliv na světě 1 euro do Itálie. Zdá se však, že nejúčinněji funguje neorganizovaná pomoc dobrých lidí, kteří osobně obcházejí místní, a ptají se, co by konkrétně potřebovali a následně jim to darují. Nejhorší je pro místní fakt, že nikdo nic dlouho neví. Týdny až měsíce po události se neví následující kroky, co bude s jejich městem a s nimi, jaké náhrady kdo dostane, jak postupovat, o co si zažádat. Jak se použijí peníze, které do Itálie proudí ze sbírek, jestli je město Amatrice opravdu uvidí. Nic se dlouho neděje. Všichni čekají na rozhodnutí někoho důležitého v obrovitánském soukolí Italského státu.

Pomalu se ale přece jen začíná něco dít. Místní, i když se zpožděním, dostávají měsíčně první příspěvky od státu. Obyvatelům, kteří přišli o dům, jsou nabídnuty hotely na pobřeží, než se do příštího léta postaví u zničených vesnic náhradní mobilní domky. Ptám se mé milé přítelkyně, farmářky Katii, jak to tedy funguje. Svérázná dobrosrdečná Katia je trochu rozladěná z Italské nátury. Svěří se mi, že ihned po zemětřesení mnoha obyvatelům vesničky Accumoli, která se nacházela pod jejich farmou, nabídla ubytování, zázemí a cokoliv, co budou potřebovat. Všichni, až na věrné přátele, odmítli. Ani fakt, že přišli o dům, jim oči neotevřel. “Raději se nechali odvést na pobřeží, kde sedí v hotelech a nic nedělají, vyhovuje jim, že se stát o ně stará”, stěžuje si. Bohužel v Italských horských vesnicích je u starousedlíků smýšlení o světě velmi omezené. Katia se svým ekologickým přístupem a chutí rozvíjet oblast, provozovat agriturismo (ubytování a bio strava z farmy) a navíc vůlí dělat věci po svém, byla od vždy trnem v oku místním, navyklým na své zaběhnuté koleje. I tak podala pomocnou ruku, ale nikdo neodpověděl. Katia a její rodinka si však z toho nic nedělá. Dál produkují své farmářské výrobky, výrobu a dodávku produktů nepřerušili ani v době největšího zemětřesení.

Samozřejmě, život v této oblasti je teď těžký. Lidé se po roce pomalu začínají vracet, do nových mobilních domků. Někdo však z oblasti odešel navždy, strach je moc velký. Spousta rozhodnutí možná nebylo úplně dobrých. Například to, kde a kolik mobilních domků postavit (některé jsou necitelně a bez ptaní stavěny na pozemcích místních, co zůstali) či kdy jakou silnici uzavřít (ani místní nejsou informováni kde kdy projedou či neprojedou). Na druhou stranu vyznat se v italském chaosu, který nikdo moc nekoordinuje, to je opravdu těžké. A řešit situaci nějak komplexně ještě těžší.

Z městečka Accumoli zbyly už jen popadané domy a sutiny

Z městečka Accumoli zbyly už jen popadané domy a sutiny

O necelý rok později poprvé navštěvuji oblast. Je jiná, něž si ji pamatuji, přesto pořád stejná, pořád stejně nádherná panenská příroda. Jen když se chce člověk k ní dostat zblízka, na své oblíbené trasy, přístupové cesty vypadají jinak. Na některé se ani po roce nedostanu. Například přeslavné městečko Castelluccio, pod Monte Vettore, na slavných planinách Piano Grande, je úplně izolované. Přístupová cesta neexistuje, pouze pěšky nebo na kole tam člověk pronikne.

Farmářka Katia se naopak ještě víc po těchto událostech snaží pozvednout její region a tak hledím při návštěvě na nově zbudovaný kemp hned pod farmou. Pro některé obyvatele znamená událost útlum, obezřetnost a jakousi odevzdanost, ale pro jiné naopak je to impuls se snažit, znovu něco vybudovat a těšit se. Na mém průzkumu, jak jsou na tom vodopády v Monti della Laga, se opět setkám s odzbrojující dobrosrdečností místních. Nikdy si na ní nezvyknu, je pokaždé krásná a srdce hladící. Na cestě ke cascate della Volpara a cascate della Prata (vodopády) míjím osamělý domek, kde starý pán seká trávu. Činnost hned přeruší a rád že vidí živáčka mne zve hned do své chaty. Vysvětluje, jak už je v důchodu a manželka již nežije, a tak se stará o svou horskou chatu. Stará se však i o turisty, před domkem na cestě zbudoval nádhernou dřevěnou fontánku na osvěžení, rovná turistické značky a to všechno “protože se mu chce”. Když se vracím od vodopádů cestou zpátky, hned na mne volá, že mi mezitím připravil smaženici, kterou spláchneme domácím vínem a mezitím se Nicola rozpovídá. Ve svých 70ti letech se nikdy nebál, až tuto zimu. Po všech těch hrůzách z léta a podzimu, kdy v jeho vesnici Umito byly pobořené některé domky a skoro všichni odešli, přišla zima. I jeho domek je částečně pobořený, ale na zachovalejší části se dá přebývat. On, Italský patriot a horský starousedlík přece nikdy z oblasti nepůjde. V zimě najednou napadlo za pár dní několik metrů sněhu. Nemohl ven dveřmi, nešla elektřina. Do toho se občas třásla zem. Naštěstí za pár dní přišla velká obleva, a zbytek obyvatel, co tu i přes zemětřesení zůstal, mohl ven z domů. Následky však byly všude okolo. Údolím, kde byl vodopád “della Volpara” se přehnala lavina a v něm teď trůní místo vodopádu stromy naskládané v jednom směru toku laviny. V jeskyni u vodopádu leží dvě mrtvá divoká prasata, nejspíš se schovala před sněhem a byla zde uvězněna a zemřela hlady. Jeho oči posmutní. Do oblasti díky těmto událostem proudí daleko méně lidí, přitom příroda je pořád nádherná, agriturismo (horské ubytování) připravené. Když slyší, že se tu půjdeme podívat se zájezdem, hned mi slibuje, že alespoň část cesty prořeže pilou, ať se nám lépe jde. (Opravdu to následně splnil).

městečko Castelluccio, políčka na Piano Grande připravena rozkvést a Monte Vettore (2476 m n.m.) v mracích. Odtávající sníh velmi hezky vyznačil podélný zlom, který byl mimo jiných zodpovědný za zemětřesení v roce 2016

Městečko Castelluccio, políčka na Piano Grande připravena rozkvést a Monte Vettore (2476 m n.m.) v mracích. Odtávající sníh velmi hezky vyznačil podélný zlom, který byl mimo jiných zodpovědný za zemětřesení v roce 2016.

Přemýšlím, a docházím k poznání, že takový tento kraj vlastně opravdu je. Nádherný přírodou, živý a plný překvapení, s dobrosrdečnými a otevřenými místními a liduprázdný. Myslím z hlediska turistů liduprázdný. Kolikrát se stalo, že za celý den jsem na svých tůrách  nikoho nepotkala. Celé širé hory máte jen pro sebe, nikdo vás neruší při vstřebávání okolní krásy. Pojeďte s námi i vy načerpat unikátní energii Apeninských hor, potkat se s místními a zažít pravou italskou farmu!

Farma dobrosrdečné Katii

Farma dobrosrdečné Katii

Do Apenin s námi můžete vyjet ještě letos na turistiku nebo horské kolo

Do Itálie se s námi můžete podívat na těchto zájezdech

Všechny články naleznete zde...