Zápisky ze Zélandu aneb jak vzniká nový kudrnovský zájezd I.

Autor a foto: Martin Hessler, Dominika Sommerová

Dvojice světem protřelých kudrnovských průvodců Dominika "Doda" Sommerová a Martin "Komár" Hessler opustila v říjnu teplo domova (- 5°C) a vydala se na druhý konec zeměkoule, aby pro Vás připravila exotickou novinku - zájezd na Nový Zéland. Na tomto místě budete moci sledovat jejich strasti i radosti (nejen) při přípravě zájezdu.

Autoři textů si vyhrazují právo na nechronologičnost, nelogičnost, občasnost, zaujatost a pravopisné chibi.

Pozn.: předpokládaný termín zájezdu únor/březen 2014. Program zájezdu a veškeré informace se zde objeví koncem února 2013.

Místo úvodu

Hastings, Nový Zéland, listopad 2005

Jabko. Malý, zelený a nezralý. Jedno ze stovek na tomhle stromě. Jedno z desítek, který musím otrhat, aby ty ostatní pak dorostly rozměrů, že by se s nimi Přemek Podlaha nebál pochlubit v Receptáři. A těch stromů je tu tolik, že z vrchu žebříku není vidět ve zdejší rovině nic jinýho. Vážně, jen jabloně. A ještě kopec Te Mata, který vypadá jak ležící obr. Někdy si říkám, že se Te Mata přežral cestou k moři jablek a umřel na zauzlování střev a teď tu leží a příjemně ruší tu monotónní plochu sadů. Po osmi hodinách v řádku se vám toulají myšlenky všude. A mně především u toho, že až se vrátím domů, odevzdám diplomku a budu se živit tím, co jsem pět let studoval. A to určitě nemá s jabky nic společnýho...

O diplomku, pár let zodpovědné práce, výpověď a pár nezodpovědných návštěv Zélandu později...

Motueka, Nový Zéland, leden 2013

Jabko. Malý, zelený, nezralý a s rasetem. Raset je takový hnědý flek, který dělá jablka sladší a neprodejný. Vidět to Přemek, tak přijde s motorovkou Mountfield a jabloň nemilosrdně pokácí. My je musíme otrhat a nechat na stromech jen ty zdravý. Vedle mne úpí na žebříku Doda - vidět všechno to zmařený ovoce, který neskončí v demižonu, je pro ni utrpení. Jako by nestačilo osm hodin denně v tom sadovém moři. Příště, až se vrátíme na Zéland, tak budeme průvodcovat zájezd. A jabka budem jen jíst. Dobré předsevzetí, ale to se snadněji řekně, než udělá. Ale co, když to neklapne, tak sem aspoň dovezem kotel na pálení. Třeba s těmi jabky nakonec najdem společnou řeč.

Brno, červen 2012

Dotáhnout zájezd od fáze "Což kdybychom vymysleli něco na Zéland..." až do dne "Jménem CK Kudrna Vás vítám na Zélandu..." není žádná sranda. To nejtěžší je hned na začátku: musíte překecat Jirku, šéfa cestovky, že cílová země je tou, která se stane příští rok hitem všech cestovatelů.

Nejlepší období pro pohovor je na začátku letní sezóny, kdy je zavalen prací a poslední, co potřebuje řešit, je zájezd, který se pojede téměř za dva roky. V těch vypjatějších chvílích by byl schopen odsouhlasit i vznik zájezdu Za Kelty na Makarskou, jen aby se vás zbavil.

"...a ti všichni pojedou nejradši s Kudrnou. Vpravdě bude potřeba najmout další posilu na prodejnu, vybourat staré dveře a dát nové - otáčecí. Ať se to neštosuje. A ke dveřím nějakého siláka, třeba garanta zájezdů – Ochmu. Ten bude odhánět lidi, na který už se nedostane“. Šéf trochu pochybovačně pokyvuje hlavou, ale je nalomen. Je třeba kout železo, dokud je žhavé: "A víš, že Francouzi už rozebírají Eifelovku do šrotu? No vážně, prý ji už všichni viděli a do Francie už nikdo jezdit nechce." "Ale...," pokusí se Jirka.

Nedávám šanci: "A zámky na Loáře se přestavují na sklady sýrů. To víš, krize, nemají odbyt, tak vyráběj na sklad a někam to dávat musí. A v ostatních zemích je to némlich to samý. Snad kromě Balkánu. Teď se zkrátka bude jezdit na Zéland."

Když k tomu přisypu argumenty, že na Zéland stejně v zimě jedeme, že máme vcelku jasnou představu o tom, jak má zájezd vypadat, že to tam vcelku známe, že půjde do kin Hobit, že naši kamarádi mohou dělat propagační promítání, že...

Uff. Za 20 minut máme zelenou. Utíkám z Jirkovy kanceláře, než ho napadne vygooglit, jak to s tou Eiffelovkou doopravdy je.

Teď zbývá ta jednodušší část přípravy. Koupit letenku, sbalit se, odjet na druhý konec světa. Tam strávit přes půl roku cestováním a prací a během toho najít vhodné ubytování, zajistit pronájem auta, vymyslet způsob stravování a vybavení cestovní kuchyně, pošéfovat trajekt mezi ostrovy a nejspíš i vnitrostátní přelet, sestavit rozpočet, napsat katalogový text, sehnat mapy, připravit fotogalerii na web, sepsat brožury pro klienty a sto a jednu další věc. Především nic neopomenout a nezbláznit se víc, než je nutno.

No a také vymyslet zajímavý program, protože o tom to je. Už od začátku máme jasno v pár bodech:

* Objedeme oba ostrovy, ale neprojedem je křížemkrážem. On na mapě je Zéland vedle Austrálie malý, ale zkuste ho srovnat třeba s Evropou. Na výšku ho napasujete tak mezi Kodaň a Řím. Jde to (a mnohé cestovky to i dělají), ale jet na druhý konec světa sedět tři týdny v autě a dělat fotopauzy a čurpauzy? Nedejbože mít na takovém zájezdu nadšeného fotografa s urinálními problémy - nestihla by se ani polovina naplánovaných kilometrů. Takže víc času venku a méně v autě.

* Vyvážit poměr míst  vyhlášených, oprávněně opěvovaných a hojně navštěvovaných s místy méně známými, kterých je na Zélandu víc než dost - stačí hledat, ptát se místních i cestovatelů, chodit po odpolednech do knihovny, lovit v děravé paměti... Odměnou za námahu pak budou místa jako Devil's Boot - perfektní koupačka, kde o turistu nezavadíte, kterou nám doporučil v neděli jeden farmář na stopu.

* Málo měst, hodně přírody. Dřevo jako hlavní stavební materiál a necelých 200 let od prvních osad velrybářů a lachtanářů staví atraktivitou většinu novozélandských někam mezi Neratovice a Kralupy nad Vltavou.

* Takže smícháme hory a sopky, trochu Maorské kultury, fjordy, ledovce, lachtany, zlatou horečku, ptáka kiwi, vodopády, kapradí, stromy Kauri, jeskyně, moře, pobřeží skalnaté i písčité, okořeníme kudrnovskou pohodou, humorem a recesí a máme zájezd jedna radost.

Teď už jen aby náhodou nepršelo ...