|
CK KUDRNA |
 |
| HOSTÉ CESTOVATELSKÉHO SCUKU 2010 |
 Jan Burian
písničkář - od roku 1970 vystoupil na téměř čtyřech tisících koncertů, většinou sólově za doprovodu klavíru, ale také v různých formacích. V současné době vystupuje i se svou skupinou Křehcí muži...
spisovatel - od roku 1990 vydal více než deset knih – od sbírek poezie (Hodina duchů (1990), Ženy muži a jiné básně (2008), vlastních pamětí (Rychle než to zapomenu), souboru fejetonů (Je tu nějaký zavěšený kafe?) a televizních rozhovorů až po knihy inspirované cestováním a poznáváním cizích kultur (např. Dánsko, Island, Chile, ostrovy v Baltském moři, Portugalsko), o kterých tvrdošíjně odmítá mluvit jako o cestopisech
televizní moderátor, autor dokumentárních filmů...
průvodce – v této úloze vyráží do světa již více než deset let. Provádí po Islandu, Portugalsku a nově i v Chile.
mimo jiné je propagátorem kontroverzního hesla: „Kopírování zachraňuje hudbu!“, uvádí předávání literárních cen Magnesia litera, organizuje volné sdružení Osamělých písničkářů a jejich společné pravidelné koncerty a občas vystavuje své fotografie. |
|
 Josef Řehák jun.
Již od dětství jako syn profesionálního jeskyňáře vyrůstá v těsném kontaktu s přírodou a jeskyněmi. Bádání v podzemích všeho druhu postupně přechází v rodinou firmu, kde s otcem Josefem, bratry Stanislavem a Marcelem a několika kamarády jeskyňáři začínají budovat obchodní značku SPELEO - Řehák. Při průzkumech, dokumentacích a sanacích podzemních systémů hradů, zámků, klášterů a historických center měst se stává koníček profesí. Souběžně s prací ve firmě se podílí na realizaci dlouhé řady polárních glaciospeleologických expedic na Špicberky a účastní se projektu výzkumu vnitřní drenáže subpolárních ledovců. Vůdčí osobností tohoto dlouhodobého projektu byl otec, Josef Řehák sen., po jehož smrti pokračuje společně s bratry v polárních výzkumech i práci na historickém podzemí.
|
  Alena Žákovská a Milan Daněk
jsou zakládající členové Sdružení Horizont Blansko. Společně podnikají výpravy za poznáním života geograficky izolovaných etnik. Cílem cest jsou nejčastěji pralesy Nové Guineje, dále Amazonie, Bornea či Konga, zatím poslední expedice mířily k původním obyvatelům pevninské části Malajsie a Andaman. Hlavním výstupem je filmová dokumentace. Filmy vznikají ve spolupráci režisérem Janem Popelkou (studio Audiovisual) a získaly již několik prestižních ocenění filmových festivalů. Lákají je také vrcholy hor. Cesty vyžadují psychickou a fyzickou připravenost. Hlavní složkou sportovní přípravy je pro oba vytrvalostní běh. Alena se v roce 2009 stala mistryní ČR v běhu na 100 km. |
 Topi Pigula
Mám rád chvíle, kdy mou největší starostí je, kde budu dneska spát a největší radostí, že nemám průjem. Chvíle, kdy jsem odpovědný sám sobě sám za sebe. Prostě chvíle On the road (román od Kerouaca, který jsem nikdy nepřečetl). Navštívených zemí není až tolik: pomineme-li Evropu, kde jsem toho objel už docela hodně, tak jsem se vypravil či byl jsem vypraven do Bangladéše, Mexika (2x), Libanonu, Sýrie, východního Ruska (cesta okolo Bajkalu), Íránu... První velká expedice směřovala na Island, první "osamělá" cesta byla po evropských sopkách (Etna, Vulkano, Stromboli, Vesuv) a nejbližší (doufám) plány míří směrem k Barmě. |
|
 Martin Stiller
Cestování se stalo jeho životem, drogou i radostí. Navštívil již více než 30 zemí a tím rozhodně jeho cestovatelské plány nekončí. Ze svých cest a expedic vytváří cestopisné besedy – DIASHOW, které prezentuje s velkým ohlasem již několik let po celé České republice i v zahraničí. Cyklocestování ho dovedlo i k založení prvního ryze cyklocestovatelského festivalu „Cyklocestování“, který se koná tradičně ve Frýdku-Místku, Hradci Králové a Brně... Více na www.cyklocestovani.cz
|
|
 Bronislav (Broňa, Bruno) Nágel
Celý život jsem pacifista, ale celý život jsem pracoval jako nástrojař ve Zbrojovkách. Žádný sport mě nikdy nebavil, protože turistika a horolezectví jsou hobby a ne sport. V roce 1984 jsem měl úraz kolene a svou pěší mobilitu řešil sázkou, že ujedu na kole 100 km za den. Koleno to vydrželo, vyhraná sázka se propila (v talónu bylo asi 50 kofol) a u bicyglu jsem zůstal. Předčasný důchod v roce 2005 hojí vše, a tak asi polovinu života trávím na cyklocestách. Od roku 2007 se ozývá páteř a tak přesedlávám na lehokolo. Prozatím mám „naleženo“ přes 17 000 km a projeto 39 zemí…
|
 Lucie Kovaříková a Michal Jon
spolu na kole našlapali něco málo přes 118.000 cyklocestovatelských kilometrů (od roku 1993). Nejnáročnějąí non-stop cyklocestu dlouhou 68.175 km podnikli v období 1.5.2002-1.5.2005, kdy na svých kolech objeli tuto planetu a Lucie se tak stala první (a dosud jedinou) Češkou, která na kole objela svět. Občas na cesty vyrazí i se svým čtyřnohým přítelem Ernestem, který s nimi v psím vozíku absolvoval již tři evropská cykloputování. Kromě svých cest na kole se Lucie s Michalem každoročně podílejí i na průvodcování cyklozájezdů CK Kudrna, pořádají dvakrát do roka cyklistický festival Cyklofest, v terénu testují produkty českých firem, pravidelně publikují v cyklistických a cestovatelských časopisech, fotografují, píší knihy (dosud jim vyšlo šest cestopisů) a provozují dva weby www.luciemichal.cz a www.cyklofest.cz. |
|
 Honza Galla
Cestovatel především cyklistický. Na kole se již objevil v drtivé většině evropských zemí a v Číně. Vyznává především netradiční a hlavně pohodlný způsob jízdy na kole v leže, který považuje za naprosto nejideálnější právě pro dlouhé cestování. Se svou ženou Eliškou již absolvovali několik expedic na ležatých kolech a další se připravují. Pracuje pro uherskobrodskou firmu AZUB BIKE, která se zabývá netradiční cyklistikou.
|
|
 Jaromír Novák
Cestovatel, horolezec, dobrodruh, povoláním konzultant informačních systémů. O své poslední cestě říká: „Nikdy jsem netoužil po návštěvě Antarktidy, rovněž jsem nechápal, jak někoho může bavit plavba přes oceán. Když se ale naskytla možnost plavit se na skoro sto let starého trojstěžníku z Ohňové země přes Antarktidu do Kapského Města, neváhal jsem. Jít po stopách prvních dobyvatelů Antarktidy a jako oni se dopravovat, podílet se na lodních pracích včetně ovládána řízení lodi, možnost navštívit místa, kam není šance se normálně dostat, překonala obavu z mořské nemoci. Dnes už vím, že to byla moje nejbláznivější, nejšílenější, ale i nejbáječnější a nejnádhernější cesta, co jsem kdy zažil.“
|
|
 Ladislav Tajovský
Ekonom, historik, politolog, turista, horolezec, příležitostný ekonomický komentátor. Přednáší ekonomii a hospodářské dějiny na českých vysokých školách, hlavním působištěm je Národohospodářská fakulta vysoké školy ekonomické v Praze. Rád cestuje, zejména do hor a na sever (či naopak na úplný jih). K nejoblíbenějším místům patří Island, Špicberky, Patagonie a Bolívie. A Obří důl v Krkonoších.
|
|
 Jan Vlasák
Přiblížit vám tuto nezařaditelnou postavu sice není jednoduché, leč několik odpovědí na záludné otázky snad napoví:
Na kolik se cítím? Jsu zpožděn ve vývoji, takže objektivně se citím zatraceně mladší
Nejdelší cesta? O své chalupy jsem dojel na Mys Finistere ve Španělsku a zpět na kole – 8300 kiláků. Nejdál od domova jsem byl v Indii, Mexiku, u Bajkalu...
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo? To je stejný jako ptát se hokejistů proč se honí za pukem. Horolezci na dotaz proč lezou na hory odpovídají: „protože existují“. Mě momentálně nic duchaplného nenapadá. Co mi to dalo a vzalo...? Fakt nemám představu jaký bych byl kdybych necestoval. Myslím, že bych to nebyl já.
Autor: O svým životě jsem napsal 4 knížky: „Vandry s Bejkem“, „Tenkrát na východě“, „Ze života cyklotrempa“ a „Pestrý život cyklotrempa“. Kdybych nebyl skromnej, musel bych prohlásit, že je to perfekt čtení. Občas mně vyjde článek v odborném tisku. Od října do března jezdím po cestovatelských slezinách a besedách s promítáním diáků...
|
 Dalibor Kupka
Nebylo to dílem osudu, ale silou vlastního chtíče, který me na desetiletí odvál k protinožcům do Austrálie. Jak se později ukázalo, tato v mých očích zaslíbená země, byla ideální základnou pro výpravy po okolních Tichomořských ostrovech a blízké části Asie, stejne tak jako pro výpravy po ní samotné. Pešky, na kole, plachetnicí či domorodou kánoí... Jakkoli. Podstatné pro me vždy bylo a je, svůj život ne pouze prežít, ale všemi možnými způsoby si jej vychutnat, prožít... |
 Ruda Růžička
Swětoběžník s „base campem“ v Brně. Poznávání cizích končin provozuje zpravidla ze sedla bicyklu. Jako aktivní horolezec je i na kole přitahován převážně hornatými destinacemi, kde aktivně vyhledává neviditelné hranice mezi romantikou a extrémem.
Kontakt: R.Růžička • 731973091 • torland@seznam.cz |
 Branislav Štefánik
Voľnočasový cestovateľ a vysokohorský turista, nepohrdnem však ani nižšími horami, pešou a lyžiarskou turistikou, v zime skialpinizmom a v lete horským bicyklom. Najnovšou záľubou je splavovanie riek na nafukovacom kanoe. Moje potulky svetom s manželkou a kamarátmi ma zaviedli takmer na všetky kontinenty našej Zeme - medzi obľúbené krajiny patrí Irán, ktorý som už navątívil niekoľkokrát, bývalé sovietske republiky Arménsko, Gruzínsko či Tadžikistan, očarený som bol Japonskom a jeho obyvateľmi, precestoval africký Sudán či Etiópiu, juhoamerickú Venezuelu, veľmi rád mám Turecko. K obľúbeným končinám patrí aj blízky, no rozmanitý Balkán - Macedónsko, Albánsko, Kosovo, Čierna Hora, Srbsko i Bosna a Hercegovina. |
 Jan „Palič“ Pala
Po různých pohořích se pohybuji převážně v období s dostatečnou sněhovou pokrývkou pro lyžování. Cílem bývá najít nová zajímavá místa vhodná k výstupům a sjezdům na lyžích. Kromě lyží se pohybuji po horách také někdy pěšky, ale přiznám se, že pěší sestupy mě vůbec nebaví. Více než 10 let organizuji a vedu skialpinistické výlety v evropských pohořích a Asii. Místa, kde se mi hodně líbilo, navštěvuji opakovaně - například Kyrgyzstán 4x, Kamčatku 3x, apod.. Publikuji v různých časopisech a jsem spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (část o lavinové problematice) a hlavním autorem knihy Hory a sníh věnované všem způsobům volného pohybu v zimních horách (vyjde na začátku roku 2010).
Více na osobním blogu http://palic.ho-vsetin.com a skialpinistickém webu www.mountainski.cz |
 Tomáš Mähring
Tomáš "Rodeista" Mähring - extrémní kajakář, profi raft guid, fotograf a dokumentarista. Zakladatel a majitel webu H2Omaniaks.com a spolupracovník České televize. Režisér a střihač filmu Nový Zéland očima kajakářů, který je doposud největším projektem spadajícím pod křídla H2Omaniaks. Účastník mnoha extrémních závodů, včetně MS v extrémním kayakingu 08 a štafet Dolomitenmann 08, 09. Nejulítlejší úspěch si přivezl z MS ve snowkayakingu 07 v Holandsku, kde získal titul vícemistra světa.
Tomáš působí od roku 2007 jako raft guid v Norsku a řeku Sjou s ním úspěšně sjelo mnoho kudrnovských klientů... |
 Votěch Zvěřina
Obyčejný, vysokánský chlapík, který občas vymění statické tabulky za kolo, pohorky či pádlo a vyrazí do dálky. Nejraději začíná tam, kde končí stránky průvodců. V minulých letech podnikl dvě nádherné vodácké výpravy k prameni Jeniseje, které násoledovně barvitě popsal v knize Cesta na Jenisej. Bez kamery je na vandru jako bez ruky a pokud mu jí někde na cestách neukradnou, vždycky něco setříhá. A jak praví jedno budhistické přísloví: „Hranice je jen ve Tvé mysli...“, nebojí se chytit i té nejbláznivější myšlenky. |
|
  Stanislava Bariaková a Juraj Jedinák
Filmovaniu sa venujeme už niekoľko rokov. Naším veľkým koníčkom je aj cestovanie, a preto točíme najmä cestopisné a expedičné dokumenty. Prvý malý úspech sme zaznamenali v roku 2006 s filmom Cyklotuky Litvou a Lotyšskom, s ktorým sme sa umiestnili na 3. mieste filmového festivalu pre amatérskych tvorcov „Cineama“. V tom istom roku sme na festivale Tatranský Kamzík úspešne prezentovali prírodopisný film o krúžkovaní vtákov: Posolstvo kovového krúžku. V roku 2007 sme zaznamenali filmársky úspech s filmom Sedem divov Besarábie. Na festivale „Okem dobrodruha“ v Českej republike sme získali hlavnú cenu za najlepší neprofesionálny film. Postúpil aj do finále medzinárodného festivalu neprofesionálneho filmu v rakúskom Ebensee. V roku 2008 sme predstavili film Kaukau, ktorý sme prezentovali na niekoľkých prestížnych festivaloch v Čechách a na Slovensku, ako napríklad Hory a mesto v Bratislave, Festival horských filmov v Poprade, Festival horských filmov v Teplicích nad Metují alebo Festival outdoorových filmov v Ostrave, kde sme postúpili medzi osem najlepších cestopisných filmov, nominovaných na ocenenie. V roku 2009 uvádzame náš najnovší film Krajina za severným vetrom, ktorý zachytáva našu cyklistickú expedíciu za polárny kruh. Zatiaľ najväčší úspech zaznamenal v celoštátnej postupovej súťaži Cineama, kde obsadil prvé miesto v kategórii reportáž a získal cenu diváka. Film Krajina za severným vetrom zaujal aj Slovenskú televíziu a v novembri 2009 ho zaradila do svojho vysielania.
|
|
|
program
