Istanbul - brána Orientu

Autor a foto: Dana Kyndrová a Marie Klementová

Jediné město na světě, které se může pochlubit nezvyklou raritou: leží ve dvou světadílech, současně v Evropě a v Asii. Rozkročené jako obr nad Bosporskou úžinou. Po mnohá staletí jedna z hlavních kulturních metropolí světa. Dnes žije jako velké tržiště a historické muzeum zároveň a své návštěvníky šokuje i fascinuje.

Byzantion, Konstantinopol, Istanbul – česky Cařihrad. Tři jména jednoho města a zároveň tři kapitoly v jeho historii. Ta první se začala psát v sedmém století před Kristem, kdy na evropském břehu Bosporu založili Řekové malou osadu a nazvali ji po svém vůdci Byzásovi. Druhé jméno je vzpomínkou i památkou na císaře Konstantina a tím i na dobu, kdy po rozdělení Římské říše bylo město od čtvrtého století byzantskou metropolí a tedy i centrem východního křesťanství. V polovině patnáctého století však Konstantinopol dobyli osmanští Turci a od té doby je turecký, islámský a jmenuje se Istanbul. Hlavním městem zůstal až do pádu osmanské říše v roce 1923, kdy vznikla republika a jako hlavní město byla strategicky zvolena Ankara. Nicméně i přes to si Istanbul svou pozici metropole dodnes fakticky udržel - s více jak dvanácti milióny obyvatel je také největším městem Turecka.

Kostel, mešity a minarety
Podle jednoho výroku proroka Mohameda prý každý, kdo postaví mešitu, bude odměněn domem v ráji. Nutno říci, že v Istanbulu si prorokova slova vzali opravdu k srdci a postavili jich tu kolem tří tisíc. Mešity jsou pro Istanbul stejně charakteristické jako pro Prahu věže chrámů a kostelů. A tak jako Praha má svůj nejkrásnější chrám sv. Víta na Hradčanech, tak i v Istanbulu se na jednom z jeho pahorků majestátně tyčí chrám Boží moudrosti Hagia Sofia. Tento klenot byzantské křesťanské architektury pochází ze šestého století a až do příchodu Turků v roce 1453 byl nejdůležitější svatyní pravoslaví. Stavba byla považována za šestý div světa a uchvacovala nejen svými impozantními rozměry, ale i bohatou výzdobou, na kterou bylo použito šestatřicet tun zlata. Traduje se, že po dobytí města byl osmanský sultán krásou chrámu natolik dojat, že ho ušetřil rabování a rozhodl se přeměnit ho v mešitu. Nad kopulí Hagie Sofie záhy vyrostly čtyři minarety jako symbol toho, že město nad Bosporem se stalo baštou islámu. Nakonec si ale osmanští vládci vystavěli na pahorku i svou vlastní mešitu, která měla zastínit svou krásou a vznešeností nedalekou křesťanskou sousedku. Podle barvy dlaždiček v interiéru se jí říká Modrá a patří k nejslavnějším církevním stavbám na světě. Má šest minaretů, což v té době měla jen nejposvátnější mešita v Mekce. Celý muslimský svět se tehdy nad touto opovážlivostí Istanbulu velmi rozhořčil a sultán musel poslat do Mekky peníze na stavbu minaretu sedmého.

Sultánův palác
Po staletí byl palác Topkapi sídlem tureckých sultánů. Každý si ho utvářel po svém – tak vznikl opravdový labyrint staveb, nádvoří,teras a zahrad. Leží stejně jako obě velké mešity na nejkrásnějším místě Istanbulu, odkud je Bosporská úžina vidět jako na dlani. Díky všudypřítomné proudící vodě tu bývá příjemně i v letních nesnesitelných vedrech. Dnes je palác, připomínající svou rozlohou spíše malé město, přístupný veřejnosti a nabízí k obdivu své četné poklady. Pozornosti se těší především dýka se třemi velkými smaragdy, která se stala známou díky filmu Topkapi a trůn perského šáha vykládaný stovkami smaragdů, rubínů a tisíci perlami. Největším skvostem je ale tzv. Lžícový diamant s 86 karáty, který byl podle legendy koupen od jednoho vetešníka za pár dřevěných lžic. Snad žádný turista nevynechá návštěvu harému, kde četné tajné chodby a dveře, nádherné mozaiky, nábytek, brokát a hedvábí dodnes vzbuzují luxusní atmosféru ovanutou tajemstvím.

Největší bazar světa
Snad největším překvapením pro každého evropského návštěvníka Istanbulu je množství lidí a čilý obchodní ruch, který tu panuje doslova na každém kroku. Člověk by skoro řekl, že obchodního ducha tady mají všichni už v genech. K nezapomenutelným zážitkům patří ale hlavně návštěva Velkého bazaru na ploše dvaceti hektarů. Labyrint osmi kilometrů zastřešených ulic ukrývá 4 400 obchůdků, do nichž dochází za prací 20 000 prodavačů. Tedy jakési město ve městě, kam denně zavítá okolo půl milionu lidí. Odevšad zaznívají hlasy prodavačů. Někteří zastoupí zákazníkovi cestu, pokynou mu rukou, aby je následoval, či ho prostě uchopí za ruku a vedou ho ke svému krámku. Někteří jenom klidně sedí a nechávají za sebe mluvit své zboží. Samotný akt koupě a prodeje má většinou stejný průběh. Prodávající odhadne z tváře kupujícího cenu, kterou je ochoten za tu či onu věc zaplatit. Učiní tak velmi rychle a přesně. Bohaté zkušenosti mu napovídají, jak dalece zákazníkovi na koupi záleží. Poté začne malý obřad smlouvání, na jehož konci se zpravidla usmívají oba – prodavač i zákazník. Prodavač proto, že zákazníka napálil, zákazník v domnění, jak výhodně a lacino nakoupil. Inu Orient a jeho prastará tradice.

Bospor a jeho mosty
Chceme-li alespoň na chvíli uniknout lidskému hemžení a dotěrným prodavačům, stačí se vydat z kopce dolů ke Galatskému mostu a v přístavu nasednout na některou z výletních lodí. Projížďka po Bosporu patří k nezapomenutelným zážitkům a kromě odpočinku skýtá i jedinečnou podívanou na slavné dominanty města. Včetně dvou moderních mostů, které spojují Evropu a Asii. Již od šestnáctého století uvažovali sultáni o výstavbě mostu přes úžinu a ke spolupráci na tomto díle byl prý vyzván jak Leonardo da Vinci, tak i Michelangelo Buonarroti. Ale zůstalo jen u snah. Teprve koncem minulého století se splnil sen dřívějších generací a bosporské břehy byly spojeny. Dnešní Turecko má ale ještě jeden velký sen – Evropskou unii. Doufejme, že toto spojení bude pro obě strany šťastné. Inšalah, tedy dá-li Bůh – jak říkávají muslimové.

Do Istanbulu se můžete vypravit s těmito zájezdy >>