Kudy se toulal Vinnetou

Autor a foto: Tomáš Vaníček

Ze zájezdu: Přírodní šperky Chorvatska a Slovinska

Snad každý z nás tu scénu zná a snad každý z nás ji v dětství obrečel. Bitva mezi indiány a bandity je téměř rozhodnuta a chýlí se ke konci. Vojenské posily z nedaleké pevnosti vjíždí na louku pod vrcholem Nugget-Tsil.  Bandité se vzdávají indiánským bojovníkům. Náčelník Vinnetou, jeho přítel Old Shatterhand a trapper Sam Hawkins vše sledují z úkrytu ve skalách. Jen největší padouch, bandita Rolinc, šplhá skalami vzhůru a touží po pomstě. Ve chvíli, kdy namíří svou pušku na Old Shatterhanda,

Vinnetou jeho úmysl zpozoruje a vlastním tělem svého přítele zaštítí. Střela zasáhne Vinnetoua blízko srdce a Vinnetou umírá. V posledních chvílích svého života se dovídá, že byl uzavřen mír a že tedy „Vinnetou svůj život nežil nadarmo.“

Kromě geniality písemných předloh Karla Maye, napomohly úspěchu Vinnetouovských filmů určitě i nádherné exteriéry, ve kterých byly tyto filmy natáčeny. A kde leží ta krásná krajina plná vápencových věží, hlubokých kaňonů, vodopádů, škrapových polí a rozlehlých prérií? První jednoduchou odpověď zná také skoro každý. Přece v Jugoslávii. Filmové májovky se natáčely ve spolupráci Němců a Jugoslávců a objevila se v nich i řada slavných národních parků. Většina z nich je dnes, po jugoslávských válkách, na území Chorvatska. A tak člověk nemusí být ani velký znalec, aby ve filmech identifikoval Plitvická jezera, vodopády Skradinski Buk na řece Krce, nebo kaňon Velká Paklenica.

Méně známým místem, které se ovšem ve Vinnetouovských filmech vyskytuje zdaleka nejčastěji, je Grobniško polje, asi 10 kilometrů dlouhá a 5 kilometrů široká sníženina ležící kousek na severovýchod od třetího největšího chorvatského města Rijeky. Zde totiž byl v 60. letech hlavní štáb německých filmařů. A proto většina „nezajímavých“ záběrů,  jako je skupina banditů jedoucích na koních prérií, nebo Vinnetou se ukrývající se za keřem a podobně,  byla natočena právě zde. V rovné krajině, připomínající americkou prérii s krásnými horami v pozadí. Výhodou byla snadná dopravní dostupnost, na Grobniško Polji bylo v 60. letech Rijecké letiště. Dnes je vybudováno nové letiště  na ostrově Krk a bývalý letištní areál slouží jako autodrom.

Samotné Vinnetouovo pueblo nad kaňonem řeky Pecos pak stálo o pár stovek kilometrů jižněji poblíž města Zadar. Řeka Pecos se ve skutečnosti jmenujeZrmanja a její kaňon si krásou nezadá s těmi nejvyhlášenějšími chorvatskými národními parky.

 Na rozdíl od Plitvických jezer, nebo vodopádů Krky tu však nepotkáte davy turistů a nehorázně vysoké vstupné. Kaňon Zrmanje se svými peřejemi a vodopády je dodnes oázou klidu. Jen občas tu potkáte partu vodáků, která putuje kaňonem. Jejich lodě již nejsou děravé jako ústa staré ženy a nebezpečí, že by někdo na hladinu řeky vypustil petrolej a ten pak zapálil, již také nehrozí. Kromě malé benzínové pumpy v městečku Obrovac totiž v okolí žádný petrolej není.

Nad kaňonem Zrmanje se pak vypínají skály Nugget-Tsilu, v originále skalní město Tulove Grede. Úzká prašná a klikatá silnička nás od mořské hladiny dovede  až do nadmořské výšky přes 1000 metrů do sedla Mali Alan. A tady, jen pár stovek metrů od silnice lze na zelené loučce ještě dnes po bezmála půl století rozpoznat zbytky kamenných mohyl Vinnetouova otce Inču-čuny a jeho sestry N-šoči. Tady se Vinnetou sešel s Old Shatterhandem v předvečer poslední osudné bitvy.

Odtud lze také vystoupat až pod samotný vrchol Tulových Gredů a pokochat se pohledem na moře i na novou dálnici, která odvážným způsobem sjíždí ve velké serpentině od tunelu Mali Alan dolů k Maslenickému mostu.

Samotné místo Vinnetouovy smrti je ještě o kus dál, na jižním, tedy přímořském svahu Tulových Gredů. Sem se ale chodit nedoporučuje. Zatímco vnitrozemská strana tohoto nejjižnějšího výběžku pohoří Velebit byla v minulých letech důkladně odminována, na jižní přímořské straně ještě odminovávací práce provedeny nebyly. Prokleté dědictví jugoslávských válek. A tak kdo by chtěl dnes najít kámen, za kterým se Vinnetou, Old Shatterhand a Sam Hawkins skrývali, riskoval by, že se domů nevrátí vcelku, ale po kouskách.

Chorvatsko ale není jediná z nástupnických zemí bývalé Jugoslávie, kde se filmové Mayovky natáčely. Jeskyně, ve které se skývala Ribanna s Vinnetouem v druhém dílu filmu – Vinnetou Rudý gentleman, je ve skutečnosti Postojnská jama, jedna z největších, nejkrásnějších a také nejnavštěvvanějších jeskyň v Evropě. Leží na území Slovinska. Stejně tak jako hlavní město Slovinska Lublaň, kdebyly natáčeny některé městské scény.

Vinnetou se dokonce podíval i do své rodné země, do Spojených států Amerických. V jednom z posledních a méně známých filmů „Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti“ se objevují i záběry, ve kterých se náčelník Apačů prohání po hraně Velkého kaňonu řeky Colorado v Arizoně. Projíždí zde jen on a navíc není představován hercem Pierrem Bricem, ale místním jezdcem.  A za pár sekund dokáže náčelník z červených pískovcových skal Grand  kaňonu dojet zase do bílých vápenců chorvatského Velebitu.  Divák se diví, ale stejně je uchvácen.

 Kromě indiánských námětů Karel May psal i knihy odehrávající se v originále na Blízkém východě, v Turecku  a na Balkáně. Nejznámější dílo, šestidílný román „Ve stínu Pádišáha“ (podle jiného překladu „Po stopě zlého činu“) se stalo předlohou dokonce tří filmů. Jako první byl natočen film jménem „Žut“, který obsahuje především příhody ze stejnojmnného posledního dílu románu.

V originále má blízkovýchodní Old Shatterhand, zvaný Kara ben Nemsi, pátrat po zloduchovi Žutovi cestou z Istanbulu na západ. Projel jižním Bulharskem, centrální Makedonií, aby nakonec Žuta objevil v dodnes divoké oblasti na pomezí Makedonie, Kosova a Albánie.

Zde byla role filmařů snadnější, než u amerických májovek. Film bylo možno natočit přímo v originálním prostředí. A tak ve filmu Žut můžeme vidět mnoho zajímavých míst především z dnešního Kosova. Jako Žutova rezidence v Rugově  posloužil pravoslavný klášter Visoki Dečani nedaleko města Peja (Peč). Po půl století od natáčení vypadá téměř stejně, jako ve filmu.

Jen dřevěné kulisy, které byly postaveny pro účely filmování, zde už pochopitelně nejsou. Návštěva kláštera je dodnes malým dobrodružstvím. Během Kosovských válek byl klášter, jako ostrůvek srbské pravoslavné  kultury uprostřed nepřátelského albánského moře, několikrát poničen a vypálen. Dnes jej střeží italští vojáci z jednotek KFOR. Chcete-li klášter navštívit, je třeba požádat představeného o povolení. On je pak předá dohlížejícím vojákům, a ti vás po důkladné kontrole do kláštera vpustí. Návštěva překrásného kláštera  stojí za to. A podaří-li se vám zde být navečer, v době bohoslužby, bude návštěva dvojnásob působivá.

Kousek od kláštera pramenířeka Bílý Drin. A pramen je to opravdu mohutný. Po několika desítkách metrů svého toku se řeka vrhá 18 metrů vysokým vodopádem dolů do rokliny. I toto místo si ve filmu Žut zahrálo, stejně tak jako nádvoří Pečského patriarchátu, či uličky a bazar v samotném městě Peč. Závěrečné scény, pád padoucha Žuta do rokle a rozloučení Kara ben Nemsího s hadžím Omarem jsou pro změy natočeny v Černé Hoře, v kaňonu řeky Morači a u Skadarského jezera.

Postojnskou Jamu, Grobiško Polje, Plitvická jezera, Velkou Paklenici, kaňon Zrmanje  a Tulove Grede včetně zbytků mohyl Inču-čuny a N-šoči můžete vidět na kudrnovském zájezdu „Přírodní šperky Slovinska a Chorvatska“. Klášter Visoki Dečani, stejně tak jako prameny Bílého Drinu, město Peja včetně Pećského patriarchátu a řadu dalších zajímavých míst v nejodlehlejších oblastech bývalé Jugoslávie navštívíme při zájezdu „Makedonie a Kosovo“. Kaňon Morače můžete vidět na zájezdech do Černé Hory, ale i na zájezdech „Hory severní Albánie“ a „Albánie pohodově“.  Kaňon řeky Colorado v Arizoně nelze vidět na žádném kudrnovském zájezdu.

Přírodní šperky Slovinska a Chorvatska vám ukážeme na tomto zájezdu.

Nejodlehlejší oblasti bývalé Jugoslávie navštívíme při zájezdu Makedonie a Kosovo.

Do Albánie se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Všechny články a cestopisy