Po stopách rodičů až na Retezat

Autor a foto: Barbora Kovaříková

Ze zájezdu: Retezat, Țarcu, Godeanu a Retezat, Vâlcan a Retezat 

Znáte to vyprávění vašich rodičů, kteří vám nadšeně už popadesáté referují jejich rebelsky dobrodružnou cestu do jedné z mála zemí, jež mohli v době komunismu legálně navštívit? „Tam mě nikdo nedostane,“ běží vám hlavou zrovna v okamžiku, kdy zfoukáváte čtrnáctou svíčku na narozeninovém dortu. Svět vám leží u nohou, už za rok přeci budete mít občanku. Nějaké rodičovské tlachání vás nebere.

„Jóó, pamatuješ si Milane, Karle, Pepo (nazvěte si vašeho tatínka jakkoli), jak jsme tenkrát v Rumunsku na Bucuře vařili večeři z vepřovky a chytl nás ten hroznej slejvák?“

Znáte to vyprávění vašich rodičů, kteří vám nadšeně už popadesáté referují jejich rebelsky dobrodružnou cestu do jedné z mála zemí, jež mohli v době komunismu legálně navštívit? „Tam mě nikdo nedostane,“ běží vám hlavou zrovna v okamžiku, kdy zfoukáváte čtrnáctou svíčku na narozeninovém dortu. Svět vám leží u nohou, už za rok přeci budete mít občanku. Nějaké rodičovské tlachání vás nebere.

Čas plyne, vaše životní hodnoty se formují a s nimi i vysportované tělo touží po nějakém tom adrenalinu v horách. Přemýšlíte, že byste nejraději vzali batoh na záda, do něj stan, spacák, karimatku a vyrazili. „Klidně do Rumunska. Hlavně, ať je to levný.“ Sami si ale netroufáte, chtěli byste s nějakou spolehlivou cestovkou a hlavně s partou fajn lidí. Zasednete ke Googlu a s vervou datlujete do klávesnice dobrodružství na pohodu“. Technologické vymoženosti současnosti a rychlost zpracování objednávek se projeví v momentu, kdy vám svítí na monitoru vašeho počítače „POTVRZENO.“ Cukající koutky rodičů, kteří naslouchají vašemu oznámení, že s kamarádem v létě pojedete do Rumunska – do země, jež pro vás ve čtrnácti letech byla tabu, zahazujete do autu výmluvou na trapnou pubertu.

Učení na závěrečné zkoušky na konci roku jde okamžitě stranou s příchodem mailu skýtající itinerář celé cesty – tzv. rodokaps (Rozum do kapsy). Pročítajíce stránky rodokapsu se rodiče vrací do vzpomínek a vaše cestovatelská duše důkladně absorbuje každou větu…

Během deseti dní našeho putování navštívíme nejkrásnější místa jezernatých hor, právě to je pseudonym rumunského pohoří Retezat. „No jasně, to dává smysl,“ reaguje mamka na úvodní větu itineráře, „krásných jezírek a lagun je tam spousta, koupali jsme se v nich téměř každý večer.“ Naše stany poprvé postavíme na tábořišti Poiana Pelegii, které se pro nás stane výchozím bodem pro několik dalších turistických etap. „Určitě půjdete na Malý Retezat, z Pelegii je to kousek a je to jedno z míst, kde se na Retezatu vyskytují medvědi. S tátou jsme viděli jejich exkrement – aspoň si to myslíme, že to byl medvědí, byl extrémní…“ „Mami, nech toho a čtěme radši dál!“ V následujících dvou dnech vystoupáme nejprve na druhý nejvyšší vrchol Malého Retezatu a následně shlédneme rumunskou krajinu i z nejvyššího možného vršku Retezatu – Vf. Peleagy (2 509 m.n.m.). "No jooo, vlastně, Peleaga je nejvyšší, já nad tím teď přemýšlela. Tam jsme dokonce byli na východ slunce. Nezapomenutelný zážitek pozorovat tu ohnivou žlutočervenou kouli, která si během pár okamžiků podmanila krajinu pod sebou.“ Jakmile spořádáme nějaké to jídlo a ulehčíme batohy, vydáme se natěžko k jezeru Bucura (2 041 m.n.m.), které bude naším dalším záchytným bodem. „Vějíř hor vytvářející jezerní amfiteátr kolem Bucury je epesní, ale dej si pozor, hodně a často tam fouká silný vítr.“ Od Bucury se dají podniknout výlety na Vf. Retezat, nám dobře známou Peleagu, či volba pohodovějšího dne a posezení v hospůdce s názvem Cabana Pietrele. „Tam jsme teda nebyli, uvěznil nás déšť a celý den jsme nevylezli ze stanu. Na to se taky připrav mladej, že dobré počasí si neobjednáš. Výmluvy nejsou, existuje jen špatná příprava do hor, nesmíš to podcenit. Dostatkem oblečením vše počínaje a přídělem jídla konče.“ Poslední noc strávíme u jezera Zanoaga, kam se od Bucury dostaneme přes sedlo Judele. Pak nás bude už jen čekat nádherný sestup dolů do údolí…

„Je to pravda. Krajina na Retezatu je dechberoucí. Kamenná pole střídají zelené pláně, mezi nimiž se lesknou stříbrné hladiny jezer. Všude se potulují pasáci ovcí se svými stády a hlídacími ovčáckými psy, ze kterých čiší respekt, ale tím jen umocňují divokost a nedotknutelnost celé krajiny. Pasáci jsou přátelští, měnili jsme s nimi cigarety za čerstvé mléko, to byla docela příjemná změna po tom každodenním čaji,“ naráží mamka na stravovací návyky v horách. Od nich se ale rychle oprostí a opět se zasní nad retezatskou přírodou.

„Nejsou to sice tak vysoké kopce, ale i tak na tebe působí majestátně.“ Sledujíc mamčin nostalgický výraz ve tváři usuzuju, že by nejradši jela se mnou. „Nejradši bych jela s tebou, ale počkám si až na tvé zážitky a vyprávění.“

No a já? Já se nemůžu dočkat, až budu kráčet ve stopách rodičů po té malebné krajině Retezatu, kterou si už v mých myšlenkách už barvitě vykresluju…

Těším se na léto!

Do Rumunska se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Všechny články a cestopisy