Přechod rumunského pohoří Retezat a Godeanu

Autor a foto: Igor "Lístek" Forgáč

Ze zájezdu: Retezat, Țarcu, Godeanu a Retezat

Od starodávných lázní Băile Herculane, které jsou známy svými léčivými termálními prameny již od dob Římanů, stoupáme z údolí říčky Cerna po travnatých úbočích Godeanu až na vrchol s krásným názvem Ardžana. Pohoří Godeanu je opravdu pohodové.  Jsou to oblé kopečky ve výšce kolem 1.900 m porostlé trávou, spásanou tu a tam polodivokými stády koní a ovcemi pod taktovkou rumunských bačů, kteří se líně povalují stejně jako jejich svěřenkyně. Počasí nám přeje, a tak pokračujeme po hřebínku přes vrch Olanul (1.991 m) až na nejvyšší horu Godeanu (2.230 m). Jsou odtud parádní výhledy jak do údolí řeky Cerna, tak na západ na pohoří Ţarcu nebo na severní Retezat. Nocujeme přímo na hřebeni, oheň krmíme suchým jalovcem a kosodřevinou. Z nedaleké salaše nám bača Aurel přináší ochutnat výbornou bryndzu, posypanou hrubými šedými krystaly soli a k tomu divoký česnek. Je to gastronomická lahoda. Na oplátku mu nabízíme domácí slivovici, po které trochu brečí – není na takovou sílu zvyklý J. Ráno se probouzíme do krásného slunného dne. Naboso běháme v ranní rose a naplno užíváme karpatské svobody i ptačích pohledů na nebetyčné hradby nekonečných hor.

Po spojovacím hřebeni se dostáváme do oblasti Malého Retezatu, který je vápencový. Bělostné skály nám dělají společnost stejně jako bačův pes, který s námi jde už od rána a nechce se nás pustit. Asi cítí slaninu a salám, co máme v útrobách našich batohů. Je přátelský a pohodový, a tak jsme i my rádi, že máme společníka i hlídače v jednom. Kolem krku má řetěz a na něm drátem vodorovně přidělaný špalík. To aby zbytečně nehonil ovce rychleji, než je zdrávo. Jakmile se rychle rozběhne, špalík ho začne mlátit přes přední nohy a on automaticky zpomalí. To je bačovská vychytávka, co? Scházíme z hřebene k jezeru Soarbele doplnit vodu. Pak pokračujeme k dominantě a zároveň nejkrásnější hoře Malého Retezatu s názvem Iorgovanului (1.997 m). Je to nádherné bělostné vápencové skalisko s famózními (jak by řekl Rumun – frumoza) výhledy na okolní pohoří Vȋlcan, Godeanu, Ţarcu i Velký Retezat. Stejně úžasná je na tomto vápencovém podloží i horská květena – opravdu přírodní botanická zahrada nemající chybu. V Retezatu roste na 320 druhů rostlin, z toho 14 endemitických = nevyskytují se nikde jinde na světě, nežli právě tady. Obdivujeme plstnatou protěž, horské zvonky, na stinných a vlhčích místech několik druhů orchidejí a modravé hořce i hořečky choulící se na chudé půdě těch nejvyšších horských partií. Večer si vaříme lahodný čaj z mateřídoušky, kterou je provoněn celý Retezat, a popíjíme plnými doušky.

Noc byla letní a vlahá, nad naším táborem strážil úplněk, jehož stříbřitá poleva se rozlila po okolních horách.  Ze sedla u jezera Lacurile se rozhodujeme po několikadenní samotě sestoupit 300 výškových metrů k výspě civilizace. Je jí horská chata Buta. Jsme jedinými hosty. Vyprahlí a hladoví si dáváme orosenou láhev piva Ursus  (rumunsky medvěd – což je příznačné neb sousednímu pohoří  Vȋlcan se říká Medvědí hory). Je to nejlahodnější nápoj, co za poslední čtyři dny mimo civilizaci pijeme. K tomu zde mají vynikající čorbu (hutnou zeleninovou polévku s chilli papričkami pro zostření již tak dobré chuti, ve které skoro lžíce stojí).

Posilněni a osvěženi chvíli spočineme v poledním klidu a škrábeme se zpět do sedla. Ale stálo to za to. Další tři dny na hospůdku v lůnu hor už nenarazíme. V údolí Poiana Pelegii dělící Malý a Velký Retezat vlažíme svá těla v křišťálových vodách horského potoka Peleaga. Vcházíme do Velkého Retezatu, který na nás působí opravdu impozantně. Charakterem mi připomíná Vysoké Tatry. Velký Retezat je budován z krystalických hornin (žuly) a jeho reliéf je vymodelován intenzivní ledovcovou činností. Na vodu je mnohem bohatší, jak vápencový Malý Retezat. Vodní království je tvořeno více jak 80 horskými plesy a plesíčky. Opravdový drahokam mezi rumunskými horami a zároveň nejstarší národní park Rumuska. Nocujeme na břehu největšího jezera Bucura obehnaného impozantním prstencem hor. Při večerním klábosení nad konvicí čaje z malinového a borůvkového listí kujeme zítřejší plán - vidět východ slunce z nejvyšší hory celého Retezatu. Ještě za tmy vyrážíme od jezera strmou pěšinou a po hodině náročného výstupu stojíme na samém vrcholu majestátní hory Peleaga (2.509 m). Chvíli napjatě čekáme, dokud nás v očích nezalechtá první paprsek ranního slunce. Všude kolem jen hluboké ticho – hmyzí ticho karpatských hor. Jen orel (symbol Retezatu) a pár krkavců krouží neslyšně pod námi. Pohled, až se tají dech! Jen my a sluncem postupně zlátnoucí nekonečné rumunské hory. Až z toho v žaludku mrazí. Připadáme si v tu chvíli nikoli jako páni tvorstva, ale jako nicotný drobek uprostřed vesmíru. Hodinky nemaje a čas nepotřebujíc nevím ani, jak dlouho jsme se na vrcholu kochali a rozjímali. Po sestupu do tábora koberci rododendronů dospáváme a celý den lenošíme kolem jezera.

Ráno se loučíme s Bucurou i Peleagou vypínající se nebetyčně za námi a škrábeme se do sedla Poarta Bucurei  přes skály i sněhové pole, na jehož okraji houfně roste krásná kytka dřípatka karpatská s něžným roztřepeným fialovým zvonečkem na nízkém stvolu.

V suťovisku nad námi se nám směje páreček svišťů a pískají na sebe : „Bacha dvounozí vetřelci na obzoru“! Ze sedla jsou krásné výhledy na travnaté hřebeny pohoří Ţarcu i Godeanu, kde jsme před pár dny vlastnonožně šlapali. Za zatáčkou se nám otvírá pohled na černou perlu pohoří Retezat – ledovcové jezero Zanoaga. Je se svojí hloubkou 29 m nejhlubší v celém Rumunsku. Sbíráme borůvky na ranní vločkovou kaši, lenošíme u pramene na břehu jezera v měkké náruči karpatské louky. Je posetá pestrými orchidejemi, majestátními kýchavicemi, bělostnými chomáčky suchopýru i koberci voňavé mateřídoušky. Okolní hory se zrcadlí v temné hladině jezera Zanoaga a jejich vrcholky pomalu zlátnou pod štětcem zapadajícího slunce. S padající tmou na nás padá i smutek z toho, že naše romantické toulání panenskými rumunskými horami se blíží ke konci. U ohně z kosodřeviny vydržíme hluboko do noci. Stan ani nestavíme. Dáváme přednost nocování v tisícihvězdičkovém hotelu – pod hvězdnou karpatskou oblohou.

Tak DRUM BUN ! (šťastnou cestu)

Igor „Lístek“ Forgáč

Do Rumunska se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Všechny články a cestopisy