Markéta Balatková

Mája nemůže žít bez knížek, nutely a bez čaje s medem. Potřebuje plánovat věci do diáře, baví ji jóga, nestíhá chodit na stěnu a chtěla by umět krasobruslit.  Ráda mluví španělsky, peče kynuté buchty, volí Karla a nejí celer. Je vystudovaný geograf aktivní jak živočišné uhlí, pro Kudrnu provádí od roku 2007 a věří tomu, že je jedno, jak dlouho člověk jde. Důležité je, že se nezastaví...

Od přírody je strašpytel, ale miluje vůni indického karí, nové věci a pohled ze stanu na probouzející se údolí. Proto u ní nad vrozeným respektem často převáží chuť sbalit batoh a toulat se známými i neznámými končinami. Projela kus Asie i Evropy a ráda svým promítáním boří lidem mýty (třeba o tom, že na Kanárských ostrovech se dá jenom opalovat nebo že chlápci s mačetou musí být nebezpeční).

Témata přednášek:

Kanárské ostrovy - Islas afortunadas

Kdo si myslí, že se na Kanárské ostrovy jezdí jen za mořem a bronzovým opálením, je vedle jak ta pinie. Kanáry lákají duši dobrodruha hlavně všudypřítomnými sopečnými kužely, krátery, písečnými dunami, jehličnatými háji, vavřínovými pralesy, rozkvetlými loukami a svěží vůní vzduchu nasyceného solí. Co ostrov, to jiná krajina, lidé, atmosféra. A když po horské tůře, lezecké výpravě či cyklovýletě polechtá člověk chuťové buňky kanárským rumem nebo čerstvou rybou, spatří náhle v souostroví ráj na zemi...

Rok v zajetí rýže  - ochutnávka z jihovýchodní Asie

Kde chytit taiwanskou pijavici? Jaký čaj si přivézt z Malajsie? Kolik stojí nocleh na filipínské policejní stanici? Kdo zakázal v Singapuru žvýkačky? Jak se venčí thajský slon? Kam chodí kambodžské ženy v pyžamu? Proč v Laosu uslyšíte i rýži růst? Kdy ve Vietnamu odmítnout psí biftek? A je možné jíst 12 měsíců jenom rýži? Nejen na tyto otázky odpoví promítání Máji a Jardy, kteří v jihovýchodní Asii strávili rok nabitý zážitky.

4 000 km v pekle - tři měsíce v sedle kola jihovýchodní Asií

Jihovýchodní Asie je bezpochyby zajímavá a úctyhodná dáma, umí být ale také nekompromisní, tvrdá a někdy pěkně škodolibá. Obzvlášť vybere-li si cestovatel jako dopravní prostředek kolo a jako období právě ty měsíce, kdy v regionu řádí monzuny či tajfuny. Plachtící stan, noční prchání před zákonem, teploty denně kolem čtyřicítky a opakované střevní eskapády, to je jen zběžný výčet nástrah, které na návštěvníka čekají. Na některých místech navíc jakoby se zastavil čas - žádná elektřina, žádná klimatizace. Naštěstí vstřícnost Myanmarců je tak nekonečná jako hory v Laosu, Kambodža ráda nechává nahlédnout do její pohnuté historie, ve Vietnamu zahřeje na duši i na žaludku nudlová polévka "pho" (co se čte "fur") a v Thajsku ze sebe člověk smyje pot při potápění mezi korály. Přijďte se díky povídání přenést nejen do exotických krajin, ale také do doby o šedesát let zpátky...

Barma

Sucho, vedro, život pod neustálým dohledem. Jestli mají lidé někde jednoduchý život, v Barmě (Myanmaru) to rozhodně není. Přesto však dlouhé roky vojenské nadvlády neubraly zdejším lidem mnoho z jejich vlídnosti. I díky nim tak z měsíční cyklocesty nad hororovými zážitky převážila spokojenost a veselé vzpomínky. Pomineme-li tu noc, kdy nám díky tajfunu málem uletěla kola i stan. Nebo těch 14 dní, kdy teploty neklesly pod 40 stupňů a my se před policií schovávali v kukuřičném poli. Anebo smažené kravince k snídani. Na to se fakt zapomenout nedá. Všechny, obzvláště ty škodolibé, zvu na povídání o vskutku NEOPAKOVATELNÉ dovolené (to je taková, kterou už nechcete opakovat).