Před šesti lety mne do Irska přivedla vlastně náhoda. Setkání to však bylo osudové a já se do „Smaragdového ostrova“ zamilovala na první pohled. Irsko působí navenek drsně, deště tu také zažijete více než ve Středomoří, ale podnebí je mírné a nikdy neprší dlouho. Clonou jemného mrholení se brzy proderou ostré paprsky slunce a deštěm omytá krajina se rozzáří barvami. Jakoby zázrakem se před vámi objeví úžasná scenérie jiskřivě zelených pastvin, kamenných zídek porostlých ohnivě červenými fuchsiemi, či rozervaných útesů bičovaných vlnami Atlantiku.
Je snadné propadnout kouzlu tohoto ostrova. Za sytou zeleň své krajiny vděčí mírnému a vlhkému podnebí, potažmo teplému Golfskému proudu, který omývá jeho západní pobřeží. Převažují udržované pastviny, které vystřídaly husté lesy dob dávno minulých, ale najdeme zde také rozsáhlá rašeliniště, divoká, vřesem porostlá pohoří i rozlehlá jezera.Rašeliniště tvoří 15% rozlohy Irska a patří k největším v Evropě. Není ale rašeliniště jako rašeliniště. Nejrozšířenější jsou tzv. Blanket Bogs s tenkou vrstvou rašeliny. Jsou typické pro západní Irsko a pokrývají např. velkou část Connemary. Ve středním Irsku pak najdeme intenzivně těžená vrchoviště, kde vrstva rašeliny dosahuje několika metrů. Pro zajímavost, 7% irské elektřiny se vyrábí právě jejím spalováním.
Nejhornatější částí Irska je jihozápad, zvláště hrabství Kerry. Tam v pohoří Macgillycuddy’s Reeks najdeme i nejvyšší horu Irska Carrauntoohill. Nad její nadmořskou výškou něco málo přes tisíc metrů se možná pousmějete, nicméně pokud se rozhodnete Carrauntoohill dobýt, budete asi překvapeni. Někteří ne zcela nenáročným výstupem, všichni pak nádhernou drsnou krajinou připomínající spíše hory o několik tisíc metrů vyšší. A když se povede počasí, naskytne se vám úžasný pohled na okolní vrcholy, sytě modrá horská plesa pod vámi a hluboké zálivy Atlantiku v dálce.
Ostatně celá jezernatá oblast blízkého národního parku Killarney, mimochodem prohlášeného biosférickou rezervací UNESCO, vás ohromí svou krásou. Největší z jezer, Lough Leane, se pyšní třiceti ostrůvky. Na největším z nich, Inisfallenu, stával klášter, kde se vzdělával velekrál Brian Ború, vítěz nad Vikingy a nakrátko i sjednotitel věčně rozdrobeného Irska. Budeme-li pokračovat na severozápad, dostaneme se na poloostrov Dingle. Právě tady se můžeme projít po nejzápadnější výspě irského ostrova, mysu Dunmore Head, jehož konec se jako ocas obrovského ještěra noří do vln Atlantiku.
Také zdejší písečné pláže patří spolu s connemarskými k nejkrásnějším v Irsku. Ovšem voda bývá pro zhýčkaného našince trochu studená. Na Dinglu najdeme také jeden naprostý unikát, ranně křesťanský kamenný kostelík ve tvaru obrácené lodi Gallarus Oratory.
Vyrazíme-li na sever, v Limericku překročíme největší irskou řeku Shannon a rovinou jižní části hrabství Clare dojedeme až k Moherským útesům. Ty už jsou součástí The Burren, rozlehlé vápencové plošiny se závrty, jeskyněmi a podzemními řekami, kde vedle sebe rostou rostliny původně středomořské spolu s alpinskými. K jihozápadu se však mění její geologické složení i tvářnost krajiny. Ta se zvedá do výšky, aby náhle skončila právě mohutnými 200 metrovými Moherskými útesy, které obývají už jen ptáci. Pokud máte dobré oči, nebo ještě lépe dalekohled, uvidíte mezi nimi i papuchalky.
IrskoDále k severu se nehostinná šedavá deska Burrenu noří do oceánu, aby se o několik kilometrů dále vynořila jako Aranské ostrovy. Tři ostrovy uzavírající záliv Galway jsou příkladem lidské nezdolnosti. Po tisíce let jejich obyvatelé zúrodňovali pustou kamennou pláň, když svá drobná políčka ohrazovali zídkami proti větru, přinášeli z pobřeží písek a vyvržené mořské řasy a doslova vlastníma rukama tak vytvářeli tenounkou vrstvu úrodné půdy. Vznikla tak úžasná krajina, kde se smaragdově zelená barva pastvin střídá s nehostinnou šedí nasucho postavených vápencových zídek. Za špatného počasí pak místní vyráběli typické svetry krémové barvy; ženy spřádali vlnu a muži pletli na jehlicích z husích brk.
Na sever od Galway Bay leží Connemara, nádherný téměř neobydlený divoký kraj hor, jezer, zurčících potoků, vlnících se rašelinišť, mořem obklopených mysů, panenských pláží a panoramatických výhledů. Právě tady, na severozápadě hrabství Galway, se také nejpravděpodobněji setkáte s používáním irštiny. Opustíme rozeklané pobřeží západního Irska a vydáme se na východ. Hrabství Meath, severně od Dublinu je nejúrodnější částí ostrova. Ne nadarmo se říkalo, že statek zde má cenu pěti jinde v Irsku. Právě tady, v údolí řeky Boyne, žili v blahobytu již lidé mladší doby kamenné. Obdělávali úrodná pole a pro své mrtvé budovali obrovské mohylové hroby jako impozantní Newgrange či Knowth. Nedaleko odtud najdeme bájné sídlo irských velekrálů „Hill of Tara“ S královskými paláci se tam sice již nesetkáme, ale přesto toto legendami opředené místo vyzařuje jakousi zvláštní energii a magickou atmosféru.
Hřbitov kláštera Monasterboice je zase nejlepším místem k seznámení s keltskými kříži. Autor do nich vytesal výjevy z Bible, aby tak i těm, kteří neuměli číst, bylo zprostředkováno Slovo Boží. Když už mluvíme o klášterech, nejkrásnější příklad ranných irských křesťanských klášterů najdeme v Glendalough – Údolí dvou jezer. U jeho zrodu stál svatý Kevin, který v odlehlém údolí pohoří Wicklow původně hledal samotu a poté založil jeden z nejslovutnějších klášterů v Irsku. Že jste neslyšeli o svatém Kevinovi? Irové mají totiž přehršel svých vlastních „svatých“ mužů i žen, které Vatikán přehlíží. Dle legendy byl Svatý Kevin synem z jedné z královských rodin (králů bylo ve středověkém Irsku snad ještě více než svatých) a již od dětství přitahoval pozornost konáním zázraků. Byl proto svěřen do výchovy kněžím. Kevin byl však chlapec svéhlavý, utekl z klášterní školy do samoty Glendalough a tam se usídlil v dutině stromu nad jezerem. Po čase sice svá studia dokončil, ale váben krásou údolí se do Glendalough vrátil a spolu se skupinou mnichů založil klášter. Kevin se zde stal opatem a klášter pod jeho vedením jen kvetl. Přesto se opět brzy uchýlil do divočiny a zde přebýval v naprosté samotě a meditacích na skalní římse nad horním jezerem. Legenda praví, že jednou hluboce ponořen do rozjímání seděl s rukama rozpaženýma do tvaru kříže tak nehnutě, že mu kosice snesla do dlaně vejce. Další legenda pak dodává, že takto sedět vydržel až do doby, kdy se ptáče vylíhlo.
Ovšem ke stáru prý býval Kevin dosti nerudný. Jednou když mu posluhovačka přišla poklidit jeho poustevnu, rozčílil se tak, že ubohou ženštinu shodil ze skály do jezera.
IrskoOpředen legendami je i Rock of Cashel, skála, na níž najdete nejucelenější soubor středověkých staveb v Irsku; nejzachovalejší románský kostel, obrovskou katedrálu, věžový hrad i typickou irskou válcovou věž. Skála bývá také nazývána Patrick’s Rock. Když svatý Patrik, patron Irska, vyháněl ďábla z nedaleké jeskyně, ďábel se tak rozzlobil, že vzteky ukousl kus skály. Vylomil si ale zub a obrovský kámen v hubě dlouho neudržel. Zrovna když letěl nad pláněmi hrabství Tiperrary kámen upustil a tak se zde ocitla vápencová skála, která jakoby do zdejší roviny ani nepatřila. Pravda, časově to úplně nesedí, ale koho by takové detaily zajímaly.
Pokud vás už příroda a romantika unavila, je čas vyrazit do města za zábavou. Ideální je například kosmopolitní a životem pulsující Dublin, kde v proslulém Temple Baru najdete bezpočet typických irských hospod. V jedněch můžete poslouchat irskou hudbu, v dalších si zatancujete irské tance a ve všech posedíte třeba nad sklenicí oroseného Guinessu.
Irsko je země s magickou přitažlivostí. Zkuste přijet a uvidíte ... očaruje i vás.
Do Irska se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...