Srí Pada neboli Adamova hora je skalnatý kopec, kde se prý Adam ocitnul po vyhnání z ráje a za trest zde zůstal stát celých tisíc let na jedné noze. Později zde Buddha obtisknul své chodidlo, a ještě později se na hoře usídlil Saman, důležité božstvo sinhálského buddhismu. Samanovým úkolem je chránit poutníky stoupající na vrchol a trpět vše, co po poutnících na hoře zůstává. Nebohý Saman, vůbec to nemá lehké. Být na jeho místě, přikloním se k ateismu a kopu šplhající z hory dolů.
Občas se nám na cestách přihodí, že přestaneme sledovat dny v týdnu. A tak jsme se pod Adamovou horou ocitli zrovna v sobotu. Je poutní období, kdy na vrcholu panuje nejpříznivější počasí, a to vyzývá i všechny vyznavače buddhismu v širokém okolí. V Beskydech jsem se naučila, že když je krásná sobota, není radno šplhat na Radhošť. Jenže v jiném koutu zeměkoule tato zlatá pravidla zapomínám a ženu nás do pekla (buddhistického). Vesnička Dalhousie, výchozí místo poutníků, je narvaná k prasknutí. Silnice ucpaly autobusy, dodávky a tuk tuky a úzké škvíry mezi vozidly utěsnili asijští věřící a hrstka evropských neznabohů. Je nám jasné, že tohle není dobrá konstelace, ale místní hoteliér nás uklidňuje. Minulý víkend při svátku úplňku se prý silnice ucpala už osmnáct kilometrů před Dalhousií. Moc povzbudivě to nezní, ale co se dá dělat, když už jsme tady.
Na Adamově hoře je prý nejkrásnější svítání. Doufáme, že Sinhálci jsou líní na noční putování a vyrážíme po druhé hodině ranní vyšlápnout 3500 schodů. Čaj a balík sušenek nás jakžtakž probere k životu a stánky se suvenýry typu růžový plastový kalašnikov, zelený luk s modrými šípy a plyšáci, kteří svou velikostí hravě převyšují sochy Buddhů, v nás zažehnou nevídanou energii a fotografickou vášeň. Cestu vzhůru lemují místní v různém stádiu bdělosti. Čím výš se ocitáme tím více spících všech věkových kategorií blokuje schody, které jsou stále strmější. Přibývá i pomalu kráčejících poutníků, ti mladí a bouřliví hlasitě vyřvávají motivační hesla. Možná jsou to mantry, ale nám to zní jak skandování fanoušků na utkání Baníku a Sparty. Dlážděnou cestu lemují hory odpadků, lidské exkrementy a tomu adekvátní odér. Zkrátka strašně to tu smrdí.
Ve 4 hodiny ráno a 500 metrů výškových pod vrcholem jde do tuhého. Schodiště se ucpává a každý metr dává pořádně zabrat. Daří se vybojovat ještě stovku a pak narážíme na totální zátku. Odpadků a smradu jen přibývá. Tohle fakt ne, vystát si v tomhle humáči několikahodinovou frontu na vrchol odmítáme. Jsme rádi, že nejsme sinhálští buddhisté a bez výčitek svědomí zdrháme. Dolů bereme schody po dvou, přeskakujeme spící a obíháme bdící. Hlavně pryč z tohoto „pekla“.
Nedaří se mi intenzívní zážitek z výstupu na Adamovu horu zaspat. Šplhám do čajových plantáží nad vesnicí, kochám se krásným ránem a z dálky sleduji šnůru poutníků sunoucí se z vrcholu a narvané autobusy směřující zpátky do údolí. Víkend končí a s ním i nájezd na Adamovu horu. Vesnice Dalhousie je každou minutou prázdnější, bez davů je k nepoznání. Síly a chuti na druhý noční výstup se ovšem nedostává. Snad tu nejsme naposledy.
Srí Pada se nachází v nádherné horské oblasti a je pátou nejvyšší horou na Srí Lance. Dosahuje nadmořské výšky 2 243 m. Již přes tisíc let je jedním z nejdůležitějších poutních míst ostrova. Legendami opředená hora vítá poutníky především od prosince do května, mezi květnem a říjnem je obvykle zahalena mraky. Krásným zážitkem je noční výstup, kdy cestu na vrchol lemuje šňůra světel. Máte-li štěstí a vystoupáte-li na vrchol za jasného rána, uvidíte magický stín hory v pravidelném tvaru trojúhelníku.
Na Adamovu horu se můžete podívat v rámci zájezdu Srí Lanka s průvodci poučenými z předchozího nezdaru :)