Norsko je pro horaly cílem lákavým. V letním období Norsko zve k návštěvě řady milovníků severu. Ale jaké to tam asi je v zimě? Dá se tam vůbec něco podniknout?
Rozhodně dá! Je pravda, že v průběhu zimy je v Norsku díky blízkosti polárního kruhu velmi krátká světlá část dne. Vyrážíme z tohoto důvodu tedy až v březnu, vlastně už na jaře, rovnodennost platí nejen u nás, ale i na "dalekém" severu. Jen s tím rozdílem, že na severu je stále ještě dost sněhu a hlavní sezóna pro horské přechody právě začíná..
Jsme v pohoří Rondane... Přijíždíme na parkoviště a začínáme balit batoh na cestu. Hlavně ať nám nic důležitého nechybí, ale zase ať ten batoh pohodlně uneseme, přece jen půjdeme na běžkách. Jsme vybaveni běžkami, které jsou určené pro chůzi mimo upravované cesty, tzv. backcountry. Batohy nakonec tak hrozné nejsou, přece jen se chystáme využít pro nocleh horskou chatu, kde je teplo. Ale bez teplého oblečení, dobrého spacáku a zásoby jídla to ani tak nejde. Za chvíli vyrážíme. Na lyže nandaváme tulení pásy, protože většina cesty je na začátku našeho pochodu do kopce. Stopa před námi je již projetá, ale místy je zafoukaná čerstvým sněhem. Postupujeme pomaleji, než když se nalehko vydávám na vyfrézované běžecké stopy třeba na Šumavě, ale jde to. Míjíme poslední chalupy a osada se s nám loučí zavátou značkou, dovolující maximálně 30 km rychlost. Kolem nás severská nádhera, hory a hory všude kolem. Obloha není jasná, honí se mraky, občas se i nejbližší kopce schovají do mlhy. Chvílemi se nám ale panorama otvírá v plné kráse. Cestou potkáváme pár dalších turistů nejrůznějšího věku, nejvíc nás asi zaujme starší pár, který se horami pohybuje na lyžích s podporou psů, které mají navázané kolem pasu na vodítku a ti jim pomáhají s pohybem vpřed. Přemýšlím si o tom, jak žít, aby i ve vyšším věku člověk byl schopen a měl tu kondici a odvahu se vydat na podobnou túru. Chvíli před setměním se blížíme k horské chatě. V okolí je již rušno, nejsme tu zdaleka sami. Hledáme si místo ve společné noclehárně, dáváme si večeři, bavíme se s ostatními turisty o počasí na další den, o stavu cest, o možnostech výstupu na okolní kopce.
Další den vstáváme relativně brzo, jen ať jsme co nejdřív na lyžích. Po očku pokukujeme, na jaké výbavě se v Norsku jezdí. Zas tak moc se od našich lyží neliší, jen ta variabilita je tu přece jen větší. Podobné túry tu mají tradici. Po snídani vyrážíme na další cestu. Někteří spolunocležníci z chaty se chtějí pokusit vystoupat na nedaleký vrchol, my ale míříme úbočím k další chatě. Počasí nás trochu škádlí, docela silný vítr žene po horských pláních sníh, sype se všude, seká i do obličeje, protože jdeme proti větru. O nějaké stopě si můžeme v těchto podmínkách nechat jen zdát, cesta je ale v tomto úseku vyznačena barevně označenými proutky bambusu, které překvapivě i v tom větru drží. Přes nepřízeň počasí ale postupujeme vpřed a plnými doušky si užíváme severskou přírodu se vším všudy! Tohle doma za stolem u počítače nezažijeme. A až se vrátíme domů, bude zas dlouho na co vzpomínat!
Přijměte tímto pozvání na zájezd. Více zde
Do Norska se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...