Mezi kopci pokrytými bukovým pralesem uvidíte louky a pastviny. Na některých najdete české vesnice. V každém domku žijí pohostinní lidé, kteří mluví česky a žijí už sto padesát let stejným, civilizací téměř nedotčeným způsobem.
Šli jsme od vesnice k vesnici. Ze Svaté Heleny na starobylý Gerník. Pak na Rovensko, nádherně položené na horských loukách. Divočinou do Bígru. Tam mají nejkrásnější chalupy. A nakonec do Eibentálu, který se pyšní výhledem na Dunaj.
Velkopáteční průvod v Gerníku
Průvod řechtáků prochází mezi starými chalupami, ohlašuje začátek velkopátečních bohoslužeb. Zvony dnes nezvoní. Z malovaných vrat vychází vyšňořené ženy. Mají kroje, pod nimi slavnostní háčkované punčochy. Nejedna z nich je štupovala do rána. Pod černými šátky se ale skrývají jen samé vrásky. Věkový průměr obyvatel Gerníku odhaduji na šedesát.
Sousedky jdou v chumlech a drbou, sousedi hodnotí události posledních dní. Před kostelem se schází celá vesnice. Hurá. Konečně vidím partičku náctiletých v džínách a černých kožených bundičkách. Zrovna diskutují nejnovější hity a půjčují si navzájem jednoho stařičkého walkmana. Rumunský kněz, který se za půl roku naučil solidně česky, zahajuje procesí. Od zastavení k zastavení poslouchám nádherný zpěv. Je krásné počasí, kvetou třešně a ptáci štěbetají. Na protějším kopci sedí jedna chaloupka vedle druhé. Je to nesmírná romantika. A taky trochu sci-fi. Štípu se do ruky - že by nějaký přesun v časoprostoru?
Letní výlet z Rovenska přes bukový prales do Bígru
Rovensko leží na vyhlídce zvlněných kopců a má pěknou staročeskou náves. Všude okolo se táhnou louky, na kterých v horkém letním slunci zraje seno. Babičky jako z „Babičky“ pohrabují a vrší vysoké kupky. Sem tam projede povoz tažený koněm, včely hučí, květy jsou cítit těžkou vůní. Den se pomalu sklání a u Pražáků na Rovensku se slivovicí nešetří. Dlouho do noci si povídáme.
Zítra máme celý den na to, abychom se dostali do Bígru. Paní domácí na nás nevěřícně hledí a kroutí hlavou. Vždyť je to 30 kilometrů přes bukový prales plný medvědů a vlků! Potkali jsme naštěstí jen skupinku rumunských dětí, které pásly ovce. Narazili jsme na zbytky zarostlé železnice. Dokud ještě někdo v tomto širokém údolí žil, sloužila dřevařům.
Dnes už jsou to jen osiřelé ovocné stromy, které prozrazují lidskou přítomnost. Je po poledni, sluníčko pálí a my si leháme k zurčící řece, abychom načerpali sil. Netušíme, že nás čeká průchod roklí, kde na několik hodin ztratíme cestu a budeme se muset prodírat skalami a houštím ve směru „přímo za nosem“. Už se stmívalo, když se objevily domky Bígru, a lidé proudili z večerní bohoslužby.
Na silvestrovskou tancovačku
Vrchovina vysoko nad obrovskými meandry Dunaje je pokrytá sněhem. Křupe pod nohama a my přidáváme do kroku. Stmívá se. Tentokráte se ale nevracíme z výletu do útulného tepla za kamny, abychom strávili večer na „táčkách“ s místními. Uháníme na zábavu. V dálce už ze tmy vylézají staré chalupy a neomylně míříme do restaurace U Pepsiho. Tady budeme dlouho do noci slavit příchod nového roku. A to balkánsky, staročesky i po našem. A ráno? Rychle do kostela na bohoslužbu! Ta nesmí žádný den chybět, natož ten novoroční!
Článek převzat se svolením autorky z cestovatelského serveru HEDVÁBNÁ STEZKA, kde autorka působí jako šéfredaktorka.