O Toskánsku se říká, že je srdcem Itálie. Ať už je to pohled geografický či kulturní, pravdou je, že Toskánsko vás za srdce určitě chytí. Především pokud jste příznivci přírody, krásných scenérií, kultury, historie, umění a dobrého vína. Zkrátka na své si tu přijde každý. Zní to trochu jako otřepané fráze z turistického průvodce, ale po té, co projedete Toskánskem a budete se snažit své dojmy nějak shrnout, zřejmě dojdete ke stejnému závěru jako já. Navíc tu máte možnost obdivovat přírodní úkazy jako tufové skály, travertinové koupele či zemní pyramidy. Že nevíte co tyto pojmy znamenají? Po první návštěvě Toskánska se v tom jistě zorientujete.
Když jsem do Toskánska jela poprvé, věděla jsem o něm málo. Snad jen to, že leží kdesi v Itálii. Nebyl čas o něm zjišťovat více, protože má první návštěva byla neplánovaná a nečekaná. A tak nezbylo než se nechat překvapit a nechat na sebe působit první dojmy. Na cestu jsme se vydali jednoho březnového večera. Když jsem se ráno probudila v autě, už jsme uháněli kopcovitou krajinou vinařské oblasti Chianti. Sundali jsme kola ze střechy a vyrazili na první „průzkumy“. Sluníčko si toho dne dalo načas a krajina na mně působila nejdříve tak nějak prázdně. Kopce, pole, vinice, občas nějaká usedlost nebo farma. Čekala jsem, až přijedeme k nějakému městu a kdy to všechno začne. Už po pár kilometrech jsem ale zjistila, že přesně takhle to tu má vypadat a že centrem Toskánska nejsou velká města, ale právě ty malé vesničky, vinice, pole a lesnaté kopečky. Právě kopcovitá krajina může být ze začátku trošku překvapující, za chvíli se však rytmu Toskánska přizpůsobíte, necháte se pohupovat a kocháte se přírodou. Přimyslíte-li si k tomu barvy zapadajícího slunce ozařující vinice a stromořadí cypřišů lemující cesty k farmám, ocitnete se přímo tam.
Projeli jsme pár městeček, kde se zastavil čas. Buď už dávno ve středověku a nebo aspoň na chvíli. Procházeli jsme prázdnými ulicemi pod balkony kamenných domků, které zdobily květináče a nebo šňůry s prádlem. Takže zde přece jen někdo bydlí! Liduprázdná náměstí s kamennou kašnou, zdobenou radnicí a téměř vždy výhled do okolí. I taková může být atmosféra některých toskánských měst jako Castellina, Radda in Chianti, Castigliione d´Orcia či Seggiano. Nejspíš je nenajdete popsaná v průvodcích, ale o to více kouzla si uchovávají.
Toskánsko, to jsou ale i živá turistická centra se spoustou historických a architektonických památek. Nejzvláštnější bylo pro mě ono slavné St. Gimignano a jeho věže trčící do nebes. Zdálky to působí majestátně i komicky. Zvláště když se dozvíte, že kromě obrany obyvatel domu před nepřáteli, sloužily i k vytahování se před sousedy. Každý si chtěl postavit větší věž, než měli ostatní a samozřejmě to také hovořilo o bohatství pána domu. Ve středověku jich tu stávalo zhruba 76 a město mělo až dvakrát více obyvatel než dnes. Věží se sice dochovalo jen 13, ale i tak St. Gimignano dýchá středověkou atmosféru.
Nejživějším městem byla pochopitelně Siena – centrum oblasti Chianti. Siena nás láká opět středověkou atmosférou, ale tentokrát ve velkém. Můžeme se proplétat jejími ulicemi i uličkami nebo se přidat k unaveným turistům, kteří vysedávají v kavárnách či jen tak na zemi na známém náměstí ve tvaru mušle, nad kterým ční typická věž Sienské radnice.
Od Sieny jsme se vydali dále na jih krajinou opět kopcovitou ale ještě zvláštnější než v oblasti Chianti. Crete Senesi se někdy přezdívá měsíční krajina. Země se tu místy propadá ve velké propasti, ze kterých trčí jakési podivné kužely hlíny a takzvané zemní pyramidy, které jsou však většinou přetvořené v zemědělská pole. Už zde můžeme vytušit přítomnost vyhaslé sopky Amiaty – dominanty Toskánska, která se tyčí nad celou tou směsí různých krajin. A čím více se přibližujete, tím více poznáváte vliv sopky a její kdysi dávné činnosti. To samozřejmě nahrává četným termálním pramenům, kterých využívali už staří Římané. Překvapí nás i odlišná půda a vegetace, ubývá vinic a přibývá olivovníků a lesů. Také více osamocených a často opevněných měst na vrcholcích kopců, které stále neztrácí své kouzla. Vypadají, jako by se na ně zapomnělo, ale ve skutečnosti to v nich žije normálním všedním životem. Sice se občas ocitáte znovu ve středověku, a místy ani nedoufáte, že by tu mohl ještě někdo bydlet, zároveň však slyšíte, jak ve škole zvoní na přestávku, vidíte jak lidé pobíhají po nákupech a vysedávají v kavárnách. Ještě více zapomenutě působí mnohé kláštery, které stojí schované v údolích nebo na úpatích hor. Pochází většinou ještě z dob románských a jde o skutečné architektonické skvosty volně roztroušené v přírodě.
Pokračujeme stále na jih, okolo Sovany a Pitigliana, do oblasti, kde po sobě Etruskové zanechali snad nejvíce stop. Najdete tu zde archeologická naleziště, rozsáhlé hrobky vytesané v tufových skalách, četná muzea představující jejich historii a mnohé další důkazy o této zajímavé civilizaci. I když jejich přítomnost je znatelná téměř ve všech částech Toskánska.
A takhle bych mohla pokračovat dál a dál – jedinečná krajina, přírodní úkazy, architektura, renesance, středověk, románský styl, Etruskové, muzea, archeologie, termální prameny, olivovníky, vinice a hlavně dobré víno… to vše sem patří. V Toskánsku vám zkrátka bude dobře! A možná si ho stejně jako já rovnou zamilujete.
Do Itálie se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...