Sedím v kadeřnictví u své kamarádky Moniky a během procesu zkrášlování plkáme o všem možném. Znáte to, dámy...
A pak zazní ona obligátní otázka: „Hele, když ty seš ta průvodkyně, poraď mi nějakou úžasnou dovolenou.“
„A co je u tebe úžasná dovolená?“ ptám se
Monika se zasní a poněkud pozapomene věnovat se mému účesu: „No to je přece jasný- krásné moře, milí lidé, výborné víno...jo a taky nějaký zajímavý místa a památky. Fakt nevydržím ležet na pláži celý den.“
„Tak pro mě je to taky jasný- pojeď na Sardinii, ta to splňuje a navíc si ještě pochutnáš na výborné zmrzce a ještě lepší pizze. A to nemluvím o sýrech, pršutech a...“
„Jo, stačí, tak povídej.“
Teď se zase zasním já. Na Sardinii jezdím opravdu moc ráda. Je to taková moje srdeční záležitost.
„Kamarádko, moře je průzračně modré- však se taky Sardinii přezdívá Karibik Evropy. A na plážích nenajdeš jeden slunečník vedle druhého. Místa je tu dost a navíc si můžeš užít pláže písčité i skalnaté, jaká je ctěná libost.
„A co lidi, jací jsou Sardové nebo Sardíňané?“
„Sardové jsou bezprostřední, přátelští a hodně veselí. Je v nich kus italské mentality a přes svůj temperament neřeší prkotiny a to se mi na nich líbí. Sice nejsou moc pořádní, nějaký papírek sem, nějaká stará lednice tam, ale zase z nich dýchá pohoda a o tu na dovolené jde především, ne.“
„Jo, to máš pravdu. Loni jsem byla ve Švýcarsku a tam bylo tak sterilně, že jsem se bála i chodit, abych jim neumazala chodník. A navíc jsou Švýcaři studení čumáci.“
„Tak to se neboj, na Sardošce vládne naprosto uvolněná atmosféra.“
„Hmm, jídlo jsme probraly a teď co ty památky? Myslela jsem si, že tam nic není.“
„Tak to se tedy velmi mýlíš, děvče. Sardinie byla osídlená už za prehistorických dob a právě z těchto časů pocházejí nuraghy.“
„Nura..co?“
„Nuraghy. To jsou takové zvláštní kuželovité stavby, které nenajdeš nikde jinde jak na Sardinii. Nikdo přesně neví, k čemu sloužili a patrně se to už taky nikdy nedovíme, když si uvědomíš, že byly stavěny dva tisíce let před naším letopočtem. Zvláštní je, že se tyto stavby nacházejí ve vnitrozemí a nikdy ne na pobřeží. A u některých byly i celé vesnice. Pár se jich dochovalo docela neporušených a jsou to opravdu pozoruhodné stavby.
No a pak asi ze stejného období nuraghské kultury jsou na ostrově takzvané hrobky obrů. Jsou to společné hroby, do kterých se pohřbívalo dosti zvláštním způsobem. Odvalil se kámen ze střechy a přihodil se nebožtík...teda, aspoň se tak vědci domnívají.
A pak je tu spousta překrásných pisánských kostelíků, pokud bys raději něco mladšího. Většinou jsou umístěné ve volné krajině. Nikde nic a uprostřed louky překrásný kostel. Taky paráda!
No a pak samozřejmě hrady, nádherná stará městečka...“
„Tjoo, tak to je teda fakt bomba. Úplně jsi mě navnadila. To musím vidět!“
„Jo a to jsem ještě nemluvila o španělských věžích na pobřeží-byly zde vystavěny na obranu ostrova a taktéž působí impozantně. No a samozřejmě nádherná příroda, hory, mořské jeskyně...
je to prostě pohádka.
A mimochodem víš, že díky sadskému červenému vínu Canonau, se Sardové dožívají opravdu hodně vysokého věku?“
„Jedu! Je to jasný- Sardinie!“
Pojeďte i vy.
Do Itálie se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...
Zažijte Sardinii s odpočinkem na plážích a poznávacím programem - Sardninie a její pláže
nebo projeďte nejkrásnější místa na kole a moře si "zaslužte" :) - Sardinie na kole