NP Sutjeska, nejstarší národní park Bosny a Hercegoviny

Za zážitky bez obav

NP Sutjeska, nejstarší národní park Bosny a Hercegoviny

výběr zájezdu
 Zvolte typ zájezdu
Destinace
 Zvolte destinaci
Termín
Odjezd
+/-
Návrat
+/-
Cena
Cena od
Cena do
Ubytování

Strava

Doprava


Náročnost
Náročnost
Autor textu Dominika Sommerová

Národní park Sutjeska sestává ze dvou pohoří. Na jihovýchodě je to skalnatý vápencový Maglić, pohoří hraničící s Černou Horou, k němuž tvoří až neuvěřitelný kontrast poklidná a zelená Zelengora rozkládající se na severozápadě parku. Obě pohoří odděluje 35 km dlouhá řeka Sutjeska.

Bosna a HercegovinaPřechod celého parku lze spojit v jeden příjemný vandr: pro rychlochodce a horské běžce je to výlet na pár dnů, kdežto fotiči, kytičkáři a kochači si zde zařádí i dva týdny. Naši jarní výpravu řadím k rychlíkům, neb v Bosně a Hercegovině jsme toho času měli na práci ještě pár dalších kopečků. Přesto zážitky, které zanechala, jsou přinejmenším intenzívní. A chuť vrátit se jakbysmet.

Josip Broz Tito

Sutjeska je nejstarším národním parkem BaH hlavně díky Josipu Brož Titovi, jeho lidové armádě a úspěchům, kterých zde chrabří partyzáni dosáhli. Proti mnohatisícové přesile italsko-německých vojsk vybojovali jednu z významných bitev 2. světové války. To nenechalo místní vlastence chladnými a nečinnými. Na památku vítězství vystavěli v údolí řeky Sutjesky hned několik nepřehlédnutelných betonových památníku, zvláště vydařená perla zdobí periferii horské vesničky Tjentiště. Radost pohledět.
„Co nás nezabije, to nás posílí“

Do Bosny jsme tentokrát vyjeli v druhé půli května. Paní zima ještě nestihla schovat drápky a sněhu bylo v horách leckdy více než méně. Jenže vydržte sedět doma až do léta, když loňská rakija došla a nohy už taky tolik nebolí, a tak se slovy: „Co nás nezabije, to nás posílí“, vyrazila naše dvoučlenná výprava vstříc novým dobrodružstvím. Jako výchozí bod se nominovalo sedlo Čemerno, do kterého jsme bez problémů dostopovali z města Foča. Z Čemerna vede pohodová cesta loukami a pastvinami až k úpatí Vlasulji 2.337 m n.m., nejvyšší hoře masivu Volujak. Odtud začíná dupačka do kopce, v květnu navíc okořeněná mnohými sněhovými poli, jichž se stoupající nadmořskou výškou nemile přibývá. Ale trocha jarní lyžovačky tuží zdraví i charakter. Ze sedla pod Vlasuljou se otvírá překrásný výhled na dominanty pohoří Maglić: Bosenský Maglić 2.386 m n.m., nejvyšší horu Bosny a Hercegoviny a o dva metry vyšší Maglić černohorský ležící pár metrů za hranicí. Shlédnete-li dolů do údolí, srdíčko pookřeje při pohledu na smaragdové Trnovačko jezero. Ponoříte-li do něj později některou částečku těla, pookřejete o to více.

Trnovačko jezero

Bosna a HercegovinaTrnovačko jezero ležící ve výšce 1.520 m n.m. je ideální místo k rozložení základního tábora. Je tam pěkně, je tam voda a za 1 Euro, o které vás obere strážce parku, můžete legálně bydlet a podnikat výlety na okolní kopce. Nejlákavější je samozřejmě Bosenský a Černohorský Maglić. Za dobrého počasí není výstup nalehko nijak zvlášť náročný, od jezera vede dobře značená stezka, trasa není přehnaně exponovaná, ale docela slušně se zahřejete. Na obou vrcholech najdete schránky s návštěvní knihou. Vedle Magliće lze zdolat Trnovački Durmitor či Vlasulju nabízející úchvatné výhledy do Bosny i Černé Hory. Anebo podniknout oddechovou túru k blízkým salaším. S trochou štěstí narazíte na baču s výborným domácím sýrem a ještě lepší rakijí. Vzhledem k tomu, že se pohoří nachází na černohosko-bosenské hranici, je vhodné nosit u sebe pas. 

Prales Peručica

Vedle vrcholových radovánek najdete v NP Sutjeska také prales Peručica, údajně jeden ze dvou posledních pralesů v Evropě. Jeho návštěva bohužel není dovolena jen tak na vlastní pěst, zvlášť když se na to ptáte osob pověřených. Prý je to příliš nebezpečné a neznalý turista, by se v té divočině jistě stal snadným terčem dravé zvěře a jiných rozmarů divoké balkánské přírody. Zkrátka, zaplatíte-li ne zrovna laciného průvodce, můžete v souladu se zákonem spatřit divou pralesní zvěř, stromy více než 50 m vysoké a 1,5 m široké, velmi bohatou flóru či 75 m vysoký vodopád Skakavac. 

Tjentiště

Správa NP Sutjeska i „turistické služby a informace“ sídlí v již zmíněném horské vsi Tjentiště, ve kterém popravdě řečeno chcípl pes. Anebo spíš čas. Vesnici vévodí monstrózní betonový květ připomínající slavnou bitvu na Sutjesce, dále tu najdete pár baráků a obchod. Máte-li štěstí, přidejte jednu otevřenou restauraci a máte-li velké štěstí, objevíte restaurace dvě a k tomu napuštěné koupaliště, údajně největší na Balkáně. Vše na necelých 2 km.

Pohoří Zelengora

Ve snaze získat co nejvíce informací o parku a především o pohoří Zelengora, odvážili jsme se zaklepat na dveře turistického informačního centra v rámci sídla NP Sutjeska. Po chvíli jazykových šarvátek jsme našli řeč jakž takž společnou a dozvěděli se, že správci parku fungují jako slušná taxislužba přibližující výletníky blíže horám. Také po pralese by nás rádi provedli, borovice a vodopád ukázali, jenže za hubičku by to nebylo. Nic nepomohly smutné oči. Tak jsme se aspoň poptali, co že nás čeká v Zelengoře: mapa žádná, značka žádná, jeden pár měsíců pohřešovaný Francouz, vlci, medvědi a vlezeme-li do lesa, jistá smrt. To je pěkný začátek, tož co nás nezabije...

Pohoří Zelengora ležící na západ od řeky Sutjesky je dosti odlišné od blízkého Magliće. Málokdy zde někoho potkáte, a pokud ano, bude to spíš tvor čtyřnohý, také na cestu hned tak nenarazíte (a na tu značenou už vůbec ne). Oproti strmým skalnatým stěnám Magliće ukolébává Zelengora nekonečnými oblými hřebeny. Tu a tam projdete krasovým polem se spoustou závrtů, tu a tam narazíte na jezero, neb pohoří je plné jezer, které potěší oko a zchladí rozehřáté tělo poutníkovo. K těm nejkrásnějším patří ledovcové Donje a Gornje Bare, Orlovačko či Jugovo jezero. Nejvyšším bodem je Bregoć 2.014 m n.m.. Zelengora má ještě jedno pozitivum a to, že se na jejím území během 90. let neválčilo, není se tedy třeba bát minového nebezpečí. Stejně tak je tomu v pohoří Maglić.

Přístup je trošku otravný, pokud se nechcete zruinovat zaplacením terénního taxíku a nezadaří se stopnout nějaké dřevařské vozidlo, nezbývá než šlapat makadam a šlapat ho dlouho, skoro 20km. Z Tjentiště je nejlepší vydupat k jezeru Gornje Bare, nabrat vodu, vyběhnout dalších 300 výškových metrů, následovat hřeben a poslouchat mapu jugoslávské armády. Jo, to se snadno říká, dokud vás těsně před výlezem na hlavní hřeben nezastihne bouřka. My jsme měli tu čest, a před hromy a blesky utekli do lesa. S bláhovou vírou, že nebude tak zle, jak tvrdili znalci místního terénu. Jenže bylo. Po čtyřech hodinách jsme vybojovali 1,5km pravého bosenského lesa. Ve snaze udržet dobrou náladu, padlo nemálo vtipů na téma prohlídka pralesu Peručica za 75 eur a stejně tak úvahy nad stupněm rozkladu nebohého Francouze krátily dlouhé chvíle při lámání větví a přelézání spadlých stromů či jiných terénních nerovností.

Leč všechno má svůj konec a tak i naše „lesní zkratka“ netrvala věčně. Po bouřce přišlo sluníčko a my se vyšplhali zpět nad hranici šumu. Odměnou za naše snažení byla rozkvetlá Zelengora zalitá odpoledním sluncem. Jedno oko nezůstalo suché a jedna (poslední) čokoláda nezůstala celá. Zbytek přechodu nesl se v duchu, dá se říci, pohodovém. Oblé kopce, občas skalka, kouzelná panoramata a hlavně nikde nikdo. Zelená uklidňuje. Jenže hnědá zneklidňuje. Proč musí ta milá zvířátka vykonávat potřebu na vyšlapaných stezkách? A zrovna v tom nepřehledném krasovém terénu? Samá skalka, samý závrt a nedejbože za každým rohem hladový medvěd. No, chcete-li divočinu, tak tady ji máte se vším všudy a co vás nezabije...

Do Bosny a Hercegoviny se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Fotogalerie

Videa

Související zájezdy

Bosnou s krosnou

Bosnou s krosnou

10. 7. - 21. 7. 2024 Chci to vidět
Hory Bosny a Hercegoviny

Hory Bosny a Hercegoviny

10. 7. - 21. 7. 2024 Chci to vidět