Skotsko

Autor a foto: Míra Rafaj, Hynek Vermouzek (www.hynna.net), Martin Hájek

Ze zájezdu: Hory a národní parky Skotska, Prázdniny ve Skotsku, Skotsko a Anglie, ostrov Skye i Orkneje, Skotsko na kole

 

Každý z nás už asi někdy v životě navštívil místo, na které se rád vrací. Pro mě se jedním z takových míst stalo Skotsko. Každý, kdo uslyší název této země, si asi představí něco trochu jiného. Pro mne toto jméno symbolizuje mimo jiné krásnou přírodu s mnoha hrady, zajímavé tradice a v neposlední řadě whisky.

Skotskou krajinu můžeme rozdělit asi do tří základních oblastí: nížinu Lowlands, vysočinu Highlands a ostrovy lemující pobřeží – Hebridy, Orkneje i vzdálenější Shetlandy. Za nejkrásnější je povážována právě vysočina Highlands, která se nachází více na sever, zjednodušeně bychom mohli říci severně od zeměpisné spojnice dvou největších měst, Glasgow a Edinburgh.

Právě zde se nachází spousta krásných lochů (jezer), glenů (údolí) a benů (hor). Určitě nejznámějším pojmem bude Loch Ness, světově proslulé díky vodní potvůrce Nessie, která ve zdejších vodách podle legend a pověstí už odnepaměti sídlí. První zdokumentovaná zmínka o ní pochází již z roku 565, kdy ve Fort Augustus žil skotský světec Svatý Columba. Jednoho dne ráno si jeden z mnichů, kteří s ním zde pobývali, vyrazil na projížďku po jezeře. Během jeho plavby se však objevila Nessie a dobrý mnich úlekem vypadnul z loďky. Lochnesská příšera se na něj chvíli dívala, ale posléze se rozhodla zaútočit. A v poslední chvíli přispěchal Columba na pomoc v další loďce. Když se ke dvojici přiblížil, vykřikl na Nessie: „Nedotýkej se toho muže! Zmiz!“ Od té doby už opravdu na nikoho nezaútočila, takže zaplavat si v jezeru (pokud jste trochu otužilí) klidně můžete. Zprávy o spatření Nessie se však opakovaně objevují a také jsou opakovaně vyvraceny jako nedůvěryhodné.

Za královnu skotských jezer je však považován Loch Lomond, který se nachází jen nedaleko od Glasgow. Spolu s přilehlou oblastí Trossachs tvoří opět krásné území, kde se kopce tyčí nad hladinu mnoha jezer a jezírek do výšky kolem 1000 m.n.m. Pokud vám vyjde počasí, po obloze plují lehké mraky a třeba ještě na přelomu července a srpna na svazích kopců kvete vřes, naskytnou se vám opravdu krásné pohledy. (viz foto) S touto oblastí je spjato jméno Rob Roye, hrdiny, kterého bychom mohli částečně přirovnat k nám bližšímu Jánošíkovi. Rob Roy MacGregor se živil chovem dobytka a taky ochranou stád jiných rodin. Když si však vzal půjčku na rozšíření vlastního stáda, byl okraden a v důsledku toho neschopen dluh zplatit. Jeho hlavní věřitel, vévoda z Montrose, se jej rozhodl vyhnat z jeho domu a zabavil místo dluhu jeho pozemky. Rob Roy se pak až do svého zatčení za tento skutek velmi násilně mstil. V roce 1817 vyšla kniha Sira Waltera Scotta nazvaná právě Rob Roy, která jeho životní příběh vykreslila v patřičně romantických barvách a učinila z něj víceméně kladného hrdinu.

Nejvyšší horou Skotska je Ben Nevis. Dokonce i pro nás Čechy a Moraváky je se svojí nadmořskou výškou 1344 n.n.m. považován za schůdného drobečka. Opravdu jde lehce a pohodlně zdolat. Člověk by však neměl zapomínat, že k vrcholu vyráží prakticky z úrovně mořské hladiny, a proto je to přece jen túra, která se může protáhnout a není to tedy kopec úplně zadarmo. Náleží mezi tzv. munroes, neboli skotské hory, jejichž výška přesahuje 3000 stop (asi 910m).

A mezi kopci se samozřejmě nacházejí údolí. Za to nejkrásnější je považováno Glen Coe, mi osobně se však velmi zalíbil taky Glen Affric, který je některými průvodci popisován jako údolí nejbarevnější. Každý si tu také může vybrat tu svoji preferovanou trasu. Toulat se vřesovištěmi, projít se lesem jedněch z nejstarších kaledonských borovic v celém Skotsku, nebo vystoupat na okolní kopce a podívat se na celou tu nádheru se shora.

Hradů a zámků je ve Skotsku opravdu spousta. Můžeme začít hradem v Edinburghu. Pro mne osobně je Edinburgh spolu s Prahou snad tím nejkrásnějším městem na světě. A jsou si i v mnohém podobné. Jsou to města historická a na skále nad nimi se vždy vypíná hrad. Ten v Edinburghu ve svém nitru ukrývá mimo jiné skotské korunovační klenoty. Vedle ´klasických´ součástí jako koruna či žezlo je to ve Skotsku taky Stone of Destiny – Kámen osudu. A osudy tohoto kamene jsou opravdu zajímavé. Jedná se o velký blok pískovce o váze asi 150 kg. Jeho původ je někdy odvozován až k biblickým časům. Jisté však je, že právě na tomto kameni probíhala korunovace dávných skotských králů, počínaje tím prvním, Kennethem MacAlpinem, až do roku 1296. V tomto roce byl kámen uloupen jako válečná kořist anglickým králem a převezen do Westminster Abbey. Zde byl vložen jako součást do anglického trůnu. A proto pokaždé, když anglický král usedal na trůn, jako by plnou svou vahou dopadal na celé Skotsko… Tohle Skotové velmi těžce nesli a v roce 1950 se čtveřice studentů pokusila kámen znovu odcizit a propašovat zpět do Skotska. I když se jim to podařilo, byli posléze odhaleni a kámen byl vrácen zpět do Londýna. Po dlouhých politických tahanicích se nakonec do Edinburghu vrátil. To bylo roku 1996.

A co další hrady? Kdybychom měli ke každému napsat jen pár slov, četli byste velmi dlouho. Proto snad jen pár názvů a doporučuji prohlédnout alespoň obrázky na netu. Za zmínku stojí velmi fotogenický Eilean Donan, Stalker obklopený divokou krajinou a před útoky chráněný ze všech stran vodami jezera, hrad ve Stirlingu, který v historii taky sloužil jako sídlo královské rodiny, dodnes letní sídlo britské královské rodiny zámek Balmoral, nebo zřícenina hradu Urquhart na březích Loch Ness…

Ze skotských tradic určitě alespoň některé znáte. Určitě třeba víte, že Skot chodí v sukni. Ale v žádném případě nepoužívejte anglický překlad skirt. Tímhle slovem každého Skota vrcholně naštvete, protože tento oděv, který je vlastně obdobou našeho kroje, se nazývá kilt. Jeho historie je obecně spojena s keltskými národy, ne tedy pouze se Skotskem. Původně se taky nejednalo o suknici. Kilt byl dlouhým rovným pruhem látky, který si horalé z Highlands obtáčeli kolem celého těla jako jediný oděv. A kolem boků jej obtočili tak, že vznikla vlastně sukně. Kilty jsou vyráběny z materiálu, který se nazývá tartan. A pokud se budete pozorně dívat, všimnete si, že vzory tartanu se opakují. To proto, že každý klan, neboli rodina, má svůj tradiční vzor. Takže když se bude po ulicích Glasgow v kiltu procházet MacLeod z Aberdeen a proti němu půjde bratranec MacLeod z Inverness, kteří se nikdy v životě nepotkali, jen letmým pohledem na svůj kilt jednoduše zjistí, že jsou příbuzní.

Když budeme nějakému cizinci u nás představovat naši národní kuchyni, určitě dojde na knedlo-vepřo-zelo, případně jiné dobroty ze zabíjačky (jitrničky, ovárek…) – vegetariáni prominou, ale asi tyhle pokrmy jako typické upřednostníme třeba před vegetariánským bulgurem… I Skotové mají svoji obdobnou lahůdku. Jmenuje se haggis a nejblíže v naší kuchyni má asi ke tlačence. Není ale vyrobena z vepřového, nýbrž skopového masa v kombinaci s vnitřnostmi – játra, srdce apod. Jako obal se pak používá žaludek nešťastné ovečky – samozřejmě důkladně umytý. Podle některých receptů by se měl vařit minimálně 5 hodin. Ale někteří odborníci přímo na haggis vyžadují dobu přípravy 24 hodin!!! A jedno doporučení – haggis určitě nekupujte v supermarketu, ale pokud se rozhodnete ochutnat, vyhledejte soukromé řeznictví. Rozdíly jsou opravdu značné.

Nejlepší možností, jak skotské tradice vidět opravdu naživo, jsou Highland Games. Hry nejspíš vznikly někdy ve 14. století jako způsob jakým si klanoví náčelníci vybírali ty nejlepší může do svých družin. Hraje zde pravá skotská hudba, chodí praví Skotové v kiltech, vystupují šermíři, taneční a dudácké soubory, prodávají se klasické výrobky a nechybí samozřejmě ani skotská whisky. Především se však závodí v tradičních silových disciplínách - vrhají se balvany a to do dálky i do výšky, skotská kladiva, koule, kameny, probíhá přetahování lanem. Těchto her s úžasnou atmosférou se již neúčastní pouze samotní Skotové, ale stále častěji se zde sjíždějí borci a svalovci z celého světa, aby prověřili svou sílu a fyzičku. Divácky velmi oblíbenou disciplínou je vrh kládou, která váží asi šedesát kilo a měří něco pře šest metrů. Ke zdařilému hodu není zapotřebí pouze obrovské síly, ale také šikovnosti a zručnosti. Kládu je totiž nutné vrhnout tak, aby po převrácení dopadla co nejrovnoměrněji s nakreslenou čarou.  

Tak, a konečně mé oblíbené téma. Skotská whisky. Ale… to už jsem toho napsal tolik? Vždyť tohle by byly další tři stránky… A to bych napsal jen to základní. Tak já si to nechám někdy na příště. Pokud se vám nechce čekat, můžete s námi vyrazit ochutnávat rovnou do Skotska. A pokud se na to necítíte, tak vás prozatím navnadím jen takovou otázečkou – už jste někdy ochutnali 12letou Macallan? Vřele doporučuji…

Do Skotska se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Všechny články najdete zde...