Soutež o obálku katalogu 2020

Vyhlašujeme soutěž o obálku katalogu 2020 a 10 000 Kč na dovolenou!

Jako již po několikáte bychom Vás rádi zapojili do tvorby našeho katalogu. A protože obálka je to, co je vidět nejvíc, chtěli bychom se podělit právě o tuto část katalogu. Pojďte do toho s námi!

A teď jaké je zadání:

1 - formát 240 x 180 mm

2 - Nechtěli bychom na obálce fotografii, ale naopak jsou moc žádané kresby, koláže, malby, fotokoláže, montáže, instalace atd...

3 - v ideálním případě by měla být obálka použitelná i na zadní stranu (například ve formátu 240x360 s ústředním motivem v jedné polovině)

4 - Musí obsahovat náležitosti: název CK, logo, a nápis "katalog zájezdů 2020" (logo ke stažení)

5 - Vše ostatní je zcela a úplně na vás.

6 - Vaše návrhy posílejte prosím na reklama@kudrna.cz do 20.8.2019 nejlépe ve formátu .jpeg do velikosti 10 Mb

Co za to?

Neskutečnou prestiž :) A...

Ačkoliv víme, že největší odměnou je vybrat právě váš návrh, autor vybrané obálky získá jako poděkování 10.000 Kč poukaz na jakýkoliv zahraniční vícedenní zájezd z naší nabídky 2019 nebo 2020! Z došlých návrhů bude vybírat celý tým CK Kudrna. Vítěze budeme kontaktovat přes mail, aby byla obálka pro všechny překvapením. Pokud nebudeme s návrhy ztotožnění, termín prodloužíme.

Všichni tady v cestovce se už teď těšíme na výplody vaší fantazie:)

Pár dřívějších obálek níže a tady kompletní přehled i s katalogy ke stažení 

Rumunsko: Láska na celý život

Do Temešváru jsme dorazili nad ránem.
„Vole, vstávej!“ budím Jakuba, který mi ve spánku oslintal celé rameno a teď se s mručením
protahuje a protírá si oči.
Vylezli jsme z autobusu a postáváme se skupinou dalších cestujících v šeravém úsvitu. Všichni
jsou ospalí, ale dívají se na nás, dva mladé blbce ze Západních Čech, přívětivě.
„Tak co kluci, jste tu na přechod nebo za poznáním?“ ptá se postarší pán s brýlemi.
„Na přechod,“ zahučím a snažím se u toho nezívat.
Pán se chce evidentně ještě na něco zeptat, ale celá skupina se dává do pohybu.
Nad ztichlým náměstím krouží hejna holubů, které krmí obyvatel nejbližší lavičky. Sleduji muže,
jak ptákům hází drobty a ti usedají kolem kašny, dokud je turisté, ve snaze získat co nejlepší snímek,
zase nevyženou do vzduchu.
Procházíme kolem pravoslavného kostela a průvodci nás přivádí na květinový trh. Ženy nad
záplavou barev a vůní pookřejí, muži jdou zkontrolovat blízké stánky se sýrem a uzeninami.
„Dal bych si kafe,“ říká Jakub a tak se vracíme na náměstí, kde se otevřela první kavárna.
Město se pomalu probouzí k životu.


© Tom Svoboda
vytvořeno: 3.6.2019

Festival Lughnasad > 3. srpna 2019

Vám (a nejen Vám), kterým v žilách koluje divoká keltská krev a v hrudi tluče romantické srdce, je určen tento tradiční věhlasný festival LUGHNASAD, který se každoročně pořádá v nitru hradu Veveří u brněnské přehrady. Nabitý program začíná vždy vybranou sobotu dopoledne a trvá většinou až do hluboké noci. Dorazíte-li hned ráno před festivalem, můžete se projít Podkomorskými lesy, kde pro vás bude připravena patnáctikilometrová trasa krajem „Pohádky máje“, kolem Ríšovy a Helenčiny studánky. Těíme se na Vás!

Laponsko na běžkách

Laponsko na bežkách

zimní putování národním parkem Sarek

Volání polární divočiny nás zlákalo na sever Švédska, do národního parku Sarek, který je synonymem poctivé severské divočiny. Nezdomestikován horskými chatami, telefonním signálem ani značenými turistickými stezkami, čili ideální cíl pro ortodoxní zimní putování jen s tím, co si přineseme. Na 9 dní jsme tedy do severských pulek nabalili vše, co bychom mohli potřebovat na pohyb i táboření v polární krajině a vyrazili vstříc zážitkům s mrazivou zápletkou.

Laponsko na bežkách

Bylo nás pět. A k tomu věrný druh - neohrožený plechový Avatar, který nás dovezl až za polární kruh a zase zpátky. Alternativou je letecká doprava do Luleå či Gällivare v kombinaci s místní dopravou. Přesun na sever pozemní cestou představuje poctivou 3 denní odyseu tam i zpět, s nočním trajektem na trase Rostock – Trellebork (8 hodin) a 2 noclehy ve švédských kepmech na trase.

Laponsko na bežkách

Severské přivítání přesně vystihuje Eviččino rozpačité "Už??", které navzdory třem dnům v plechové krabici příliš nepřipomíná nedočkavé těšení. Se zatajeným dechem sledujeme sněhové jazyky přes cestu a z vyhřátého auta se ven nikomu nechce. Není zbytí, za chvíli už parkujeme na parkovišti Vägborn v osadě Suorva, kde se ve větru zmítá pár dalších expedičních stanů. Zřejmě oblíbené výchozí místo, přehrada se odtud dá překonat po soustavě hrází (není bezpečné ji v této lokalitě přecházet po ledu). Vzápětí už zakuklení v péřovkách, kuklách a lyžařských brýlích testujeme arzenál do nejdrsnějšího počasí, a s malou dušičkou opouštíme plechové útočiště. Odměna za odhodlání na sebe nenechá dlouho čekat a severské počasí předvádí milosrdnou slunečnou tvář. V noci nás osvětluje božský měsíc, vrhá klikaté stíny na sněhové baldachýny mezi stromy, vítr ustal a jediné co nás trápí je, že musíme na záchod se sněžnicemi. Jak prostopášné!

Laponsko na bežkách

Zimní táboření

Polární noc má něco do sebe, slastných 10 hodin spánku povyšuje severské putování na spací lázně doprovázené těmi nejbarevnějšími sny na světě. V dubnu už je příjemně dlouhý den (8 – 20 hod., co týden se den skoro o hodinku prodlužuje). Průměrné teploty se pomalu snižují (průměrně -5°C – 15°C den, vyjímečně – 25°C v noci), což je pro putování natěžko mimořádně příjemná konstelace. Dostatečně teplý spacák je samozřejmě základním článkem polárníkova blahobytu.

Laponsko na bežkách

Exkurze do polární kuchyně

Do zimních podmínek se nám jako nejpraktičtější volba jeví benzinový vařič, přičemž rozpouštění sněhu spolkne opravdu hodně energie (objev tekoucí vody je vždy malý poklad), na každý den počítáme cca 0,5 l benzinu pro dva benzinové vařiče (čili přes 4l benzínu celkem). Slabinou jsou akorát choulostivé trysky, které pod -15°C rády zamrzají, proto vezeme jako zálohu i plynový vařič s kartuší a všechny důležité věci se snažíme udržovat v teple (v noci do spacáku, jinak můžete být ráno bez snídaně). Nutností je závětří, mnohdy kuchařský záhrab. A polární menu? Nejjednodušší cesta je jednoznačně Travellunch, ale podstatně levnější alternativou jsou různé variace kuskusu, předvařené rýže, bulgur, brkaše dochucené různými polévkami, klobáskami a uzeným, či sušenými rajčaty, bylinkami a parmazánem, které neváží téměř nic a s trochou fantazie i v ešáku vykouzlí pestré degustační menu :-)

Laponsko na bežkách

Severská krajina a její manýry

Ráno opouštíme řídký lesík a krajina mění ráz - před námi se otevírá otevřená polární pustina s kulisou horských štítů a širokých údolí, tak jak jsme si o ní snili. Mezi horskými štíty v létě meandruji řeky, které se spojují v rozlehlá mělká jezera. Nyní ukryté pod širokou vrstou sněhu splývají všechny toky v široká údolí, cestu nejmenšího odporu, kterou budeme pohodlně putovat mezi horskými masivy. Pozorujeme ledovce v zářezech některých štítů, vítr šustí kolem uší a sněhové jazyky tančící v poryvech větru kouzlí ten pravý severský feeling.

Laponsko na bežkách

Na sklonku odpoledne už nás ale doprovází meluzína i se všemi svými sestřenicemi. Útočiště hledáme v hluboké vyfoukané rýze, kterou překrývá obrovská, překrásně tvarovaná převěj, alespoň symbolické závětří. Při stavění stanu se v divokým poryvech stejně zmítáme ve spárách těch rozdováděných větrných bosorek, které se s námi dlouhými prstíky přetahují o plachtu stanu. V divokém větru místo dřevěných kolíků kotvíme lyžemi, pulkami, stavíme kyklopské zdivo jako závětří ze sněhových kvádrů a nakonec s úlevou zatěžujeme i vlastními těly. Saigon! Usínáme s divokou větrnou kulisou a modlíme se, ať v noci nemusíme ven.

Laponsko na bežkách

První co slyšíme po probuzeni - ticho! Ta úleva s jakou člověk poslouchá bezvětří. A taky zurčení vody, naštěstí hluboko pod našimi stany. Večer jsme neměli šanci nic zaslechnout, ale ráno se z rýhy vyklubalo koryto potoka. Tábořištěm už se zas ozývá zpěv i smích. Mystické polojasno halí okolní štíty do závoje bělavých mraků, z nichž místy prosakuje optimistická modrava a sem tam nějaká ostrá hrana pod vrcholem zastřeným v mlze. Výjevy, co jitří fantazii.

Laponsko na bežkách

Bílá bílá bílá bílá, komu by se nelíbila?

Odpoledne se však historie opakuje, učíme se rozeznávat nové odstíny bílé. Eskymáci jich prý mají desítky, zatímco my často nedokážeme rozeznat, kde končí terén a začíná horizont, ale ani zda jdeme nahoru nebo dolů. Z úmorné polární karavany nás dnes vysvobodí fata morgana v podobě nouzového přístřešku a zázračná noc v suchu. Stylové zmrtvýchvstání, když už máme tu Bílou sobotu.

Laponsko na bežkách

Další zázrak přichází při úsvitu - azurové nebe nad hlavou a idylka za rámeček. S pocitem, že právě přišel čas sklízet ovoce za odhodlání předchozích dní nasazujeme radostně běžky a vyrážíme slíznout smetanu ideálního dne. Za sebou necháváme hluboko řízlé údolí a před námi se otevírá mírnější krajina - s výhledy až do vedlejšího NP Padjelanta i na dominantu s rafinovaným názvem “Nijak”. "Jak se jmenuje tahle hora?" Intelektruálně nenáročný vtípek se na několik desítek minut probojuje na výsluní úsporného severského hovoru a výhled do impozantní severní stěny se Ondrovi určitě vrací i v horolezeckých snech.

Laponsko na bežkách

Laponsko na bežkáchLaponsko na bežkách

Pomlázka za polárním kruhem

Na jejím úpatí meandruje tyrkysové zamrzlá hladina, do toho pere slunko, kýč jak bič! Za chvilku už stavíme tábor a přichází hodobóžové překvapení – tříchodový mls se švestkami pudinkem nadívanými, arašídovými vajíčky a dokonce i beránkem. Zbouchli jsme to rychleji, než by se na jazyku rozpustila hostie. Do říše snění nás provází nový zvuk - polární slípky a jejich trylkovani. Líbezné! Do rána přihopkal ještě šťastný zajíček, tyrolským salámem napěchovaný. Mládenci ze sněhu nějaké proutí vykutali a polární krajina i velikonočními obyčeji a výskáním děvuch zjihla.

Laponsko na bežkách

Krom prosluněné idylky Boží hod nachystal taky mimořádně tuhé probuzení -25°C. K testování zahřívacích polštářků se snižují i největší drsoni. Snaha o co nejefektivnější sbalení tábora je doprovázena dřepováním a ti co jsou hotovi přešlapují v docích jak Železník před Velkou Pardubickou. Spolehlivěji než polštářky zabralo prošlapávání 2 kilometrů v prašanu a po projeté skútrovce rádi necháme vtáhnout civilizací. Po důkladnějším prostudování švédského ceníku svorně utípneme nápad dopřát si poslední noc v teplé chatě Akha (500 SEK / os.) a šviháme posledních 12 km přes jezero do Ritzemu, rybářské osady, kde si dopřejeme přenocování v kempu (150 SEK stan). K němu přísluší vytápěné zázemí s kuchyňkou a teplou sprchou, kde labužnicky rozmrzáme.

Laponsko na bežkách

Poslední dobrodružství je cesta k autu, 30 km. Na tuto odyseu se vypravuje Ondra, vybaven startovacím sprejem. Stopařská realita - 3 auta za 3 hodiny. Při takové frekvenci se i z nutkavé potřeby odskočit si za smrček stává velké dilema. Z dlouhé chvíle ušel 7 km, což se ukázalo jako klíčové, za odbočkou narazil na sympatického paragladistu, který ho odvezl až k autu a ještě počkal, než nastartuje. Cesto zpět zastávka v laponském muzeu Naturum (super expozice, zdarma), povinná zastávka u severního polárního kruhu a pak už jen známá cesta 3 dny na jih s kulisou Cimrmanova Dobytí severního pólu, jehož mnohé repliky v našem reportoáru nepřekvapivě zlidověly.

Laponsko na bežkách

Mapa s tábořišti:

https://mapy.cz/s/2xPCp

Vybavení a praktické tipy:

Back country lyze (my dost jednotně ctili české Sporteny různých generací). Nejlépe i s tulenimi pásy. Můžu srovnávat s minulou výpravou bez pásů a rozdíl je dost markantní. Prostě to drží, což oceníte hlavně v tahu do kopce.

Dokonale padnoucí botky, starší modely dokonale naimpregnované s ochočenými žraloky. Vždy se hodí přibalit kvalitní lepidlo. Že se rozlepí aspoň jedny boty ve výpravě se rovná skoro jistotě. Hodí se spíš o neco větší, než těsné. Oceníte místo na teplé ponožky, případně i ohřívací polštářek.

Hůlky - buď běžkařské, ale poslouží i trekové teleskopické, hlavně se sněhovými kotoučky.

Sněžnice se hodí přibalit pro pohyb v hlubokém sněhu bez lyží, při táboření (bez nich to často bylo po pás ve sněhu) a hlavně jako záloha kdyby se něco vysmolilo s lyžema, nebo kdyby byl tak hluboký sníh, že by to s lyžema prostě nešlo. Evička absolvovala na sněžnicích celou štreku, což prý ale nešťastníkům, kteří by měli podobný nápad, mileráda rozmluví.

Pulky (= severské sáňky na polární putování) - Čecha za polárním kruhem neomylně rozeznáte podle stopy bobu neb jsme držiteli patentu na jedinečný homemade prototyp složený z dětských bobů, dvou bambusových tyčí, karabinek, pár metrů rep šňůry a nějakého opasku (pohodlný je třeba okleštěný horolezecký sedák), na který gumicukem přiděláte batoh. Samozřejmě, že to funguje. Kdo ale vyzkoušel originální pulky s krycí plachtou, nepochybně docení zkušenosti seveřanů. Pulky jsou stabilnější, líp drží stopu a krycí plachta navíc chrání před sněhem, umožní snazší přístup k věcem a taky má podstatně větší kapacitu, takže můžete přibalit i pár drobností, které promění asketické putování v buržoustský zážitek ;-)

Repair kit - základní nezbytnosti na malé opravy velkého významu - lepidlo, drátek, stříbrná lepicí páska, provázek (náhradní repka). S trochou šikovnosti se dá opravit kde co, Ondrova Hero aura se například mohutně rozzářila když pomocí zapalovače a kousku plastu dokázal přitavit rozlomené brýle nebo prasklé boby.

Lopata na sníh (nejlépe na každý stan) a sekyra na led, větve, ..

Vybavení na táboření:

stan s kovovými tyčkami, ideálně do zimních podmínek se sněhovými límci, ale není nezbytné. Zato se hodí mít speciální kolíky do sněhu (běžné jsou fakt k ničemu) nebo počítat s tím že budete improvizovat (vyvázat k pulkám, lyžím, lopatě, ...) a přibalit repky k prodloužení úchytných bodu.

Teplý spacák - teplý péřák i zmrzlý stan snadno promění v ráj na zemi. Pokud ho nemáš, nevěš hlavu, od věci není ani přibalit dva spacáky slabší, které spolu vykouzlí větší teplo, na vnějším se navíc vždycky srazí trochu vlhkost a vnitřní zůstane vždy suchý. A to je taky nezanedbatelný comfort.

Karimatka - dobrá izolace je zásadní, já mám skvělou zkušenost se samonafukovačkou (Thermarest 3,8 cm), ale Eliška to dávala i s evazotkou nebo jsou prý dobré i skládačky s buňkovým povrchem. Hodí se přibalit i tenkou alumatku (my si bažili s úžasnou dvoulůžkovou), která udrží sucho od podlážky.

Čelovky - vydržely nám normálně na jedno nabití / baterky celou dobu, bo jsme v noci prostě spali :) a světlo bylo od 6 do 20 hod.

Elektronika - překvapil mě foťák, k jaké rekordní výdrži ho vybičovalo vypnutí displeje a focení pouze přes hledáček, vydržel na jedno nabití celých 9 dnů (300 fotek). I ostatní aparáty vydržely, jen se vyplatí brát je na noc do spacáku. Na dobíjení čehokoliv přibalit powerbanku. Mráz ji nezdolal.

Oblečení

Zásadní jsou suché ponožky na každý den (obzvlášť pokud se potí nohy), mě stačily komfortně troje (ale to má každý jinak). V noci nejlíp zahřejí huňaté vlněné ponožky od babičky (nesmí škrtit nohu), zmrzliny oceni i péřové bačkůrky nebo nohy do péřovky. Podvlíkačky. Přes ně teplé softshellové nebo jiné gatě, ideálně nepromokave. Termoprádlo ve vrstvách dle potřeby, teplá flíska, membránová bunda s kvalitní kapucou. Péřovka! Kukla, čepice, multifunkční šátky nebo nákrčník. Rukavice (tenké, které by člověk prakticky nemusel sundat, střední / běžkařské, teplé prstové, palčáky kdyby bylo nejhůř). Jedno nahradní oblečení, jedno navíc pokud se hodně potíš nebo se chceš převlékat na spaní. Ale já nepokrytě přiznám, že jsem ho za celou dobu nepoužila. Když se cokoliv namočí (hlavně rukavice, ponožky), tvoje tělo ve spacáku je ideální radiátor. Vložit mezi jednotlivé vrstvy (třeba dvoje podvlíkačky nebo triko a mikinu) ať nestudí na těle a do rána jsi zase v suchu.

Pohorky jako náhradní obuv.

Zahřívací polštářky na ruce a nohy - nejkritičtější bývá ráno, když člověk musí vlézt do zmrzlých bot a fungovat v nich ráno na taboristi, u čehož se moc nezahřeje. Když se člověk nechce trápit, se zahřívacími polštářky je mrazivé ráno hnedka veselejší. My použili polštářky značky HEAT, kterým bych ambiciózní tvrzení No 1 in Europe asi nepodepsala, ale nic jiného nemám vyzkoušeného, tak nemůžu soudit.

Široký tejp nebo textilni kobercovka jako prevence proti puchýřům a otlakům.

Sluneční brýle - se silným UV filtrem, a taky lyžařské brýle když začne pořádně fičet.

Opalovací krém nejlíp 50 SPF, tyčinka na rty a hlavně.. vazelína! :) Nejlepší mazadlo do mrazu.

Kosmetika - překvapivě zjištění, že roztok na kontaktní čočky nezmrzne.

Vaření a jídlo - do zimních podmínek je rozhodně ideální benzínový vařič (spotřeba cca 0,5 l / den, když jsme ropouštěli sníh), trysky ale umí v mrazu stávkovat, tak se nám osvědčil i záložní plynový vařič s kartuší. Ešus ve 2 ks na kuchařskou partu (jeden na vodu, jeden na jídlo). Termoska pro každého. Několik PET lahví na vzácná setkání s tekoucí vodou, kterou je potřeba na noc vzít do stanu, při větších mrazech i do spacáku. Hodí se přibalit i jednu flašku se širokým hrdlem a kamenem, která se dá pro nabirani nahodit do hůř přístupného zdroje vody. Šumák nebo rozpustné minerály do vody.

Rozpouštění sněhu - jde to vždy rychleji, když je na dně trocha vody, navíc nerezové ešáky by bez vody mohly prasknout, u hliníkových to prý nehrozí. Dva stejné ešáky se navíc dají rozehřávat i nad sebou.

Menu?

Nejjednodušší cesta je jednoznačně Travellunch, který jsme Ondrovi s Evičkou občas nepokrytě záviděli, obzvlášť když nám za krk foukal sníh a oni zatím v klídečku jen zalili vysušenou směs horkou vodou a za chvíli už spokojeně hodovali. Každopádně jednoduchou a podstatně levnější alternativou jsou například kombinace Poctivá polívka ze sáčku + kuskus (250 g spolehlivě nakrmí 2-3 lidi), instantní Brkaše s mlékem + uzené maso na kousky, nebo + klobása a sušená polévková zelenina, vítězná krmě tohoto výletu. Uncle Ben's teď vyrábí i ochucenou předvařenou rýži (hotové za 2 min.), Maggi zas předvařenou čočku na kari) pouze na zalití). Ingredience jako parmazán, sušená rajčata navíc neváží téměř nic a s trochou fantazie můžou i v ešáku vykouzlit poměrně pestré degustační menu :-)

K snídani nejsnáze instantni ovesné kaše, nebo prostě jemné ovesné vločky + sušené ovoce / kokos / čokoláda + cukr / med a k obědu hutný fitness chléb se sýrem, Uherákem, klobásou, cizrnový humus, .. a hlavně spousta sladkých mlsů.. sušené ovoce, čokolády, proteinové tyčky a Eliščina vychytávka - slané müssli (semínka pražená s kari nebo jiným kořením dle chuti). S politováním musím konstatovat, že ani polární putování nemusí být nutně spolehlivá odtučňovacích kůra :-)

A samozřejmě nějaká zábava proti trudomyslnosti :)

Autor článku a fotografií: Míša Poborská


Gambie na kolech s Koly pro Afriku

Gambie

Na podzim roku 2016 jsme se v Kroměříži sešli s Romanem Posoldou, ředitelem organizace Kola pro Afriku. Plánoval jsem tehdy cestu na solárně/větrné tříkolce po Africe. Toto setkání dalo mému projektu úplně jiný rozměr a tehdy se začal rýsovat plán benefičního expedičního zájezdu do Gambie s Koly pro Afriku. Rozhodli jsme se vytvořit unikátní akci plnou zážitků, neopakovatelných zkušeností, která pomůže k rozvoji aktivit a propagaci této organizace. 


Japonsko - Jeden den gejšou

 Japonsko - Jeden den gejšou

Pokaždé, když s klienty cestuji po Japonsku slýchám neustále jednu a tu samou otázku? „Uvidíme někdy gejšu?” „Je tam to gejša?” „Jé, koukej, tam je gejša!”.

japonsko - gejša

Milí čtenáři. Níže naleznete malou fotogalerii krásných gejš i negejš z ulic jednoho z nejkrásnějších měst v Asii, Kyota. A pokud byste si i vy chtěli odvézt podobnou fotografii (a kupu zážitků k tomu) z Japonska, pak se ke mě můžete přidat na podzimním zájezdu do Korei a Japonska. Kdo ví, možná budeme mít štěstí a potkáme zde i opravdovou gejšu...


Povídání o Balkánských mašinkách

Povídání o Balkánských mašinkách

Před pátou hodinou ranní, kdy vlak odjíždí, bylo nádraží přeplněno zvláštní směsicí lidí. Dav (…) dělníků asi 200 mužů čítající byl zde připraven k odjezdu za prací. Někteří leželi v čekárně i předsíni, majíce pod hlavou položeno kopací náčiní, jiní stáli ve hloučkách pokuřujíce z krátkých dýmek. Oděv jejich sestaven byl opravdu internacionálně. Jeden měl na hlavě srbskou plochou čapku, jiní opět turecké fezy, někteří dokonce jen špinavé šátky do arabsku kolem hlavy otočené. (…) A zápach, intensivní zápach, upomínající na plíseň, špínu a kořalku šířili kolem sebe. (…) Ku vlakům přistupují na stanicích prodavači černé kávy s mělkými šálky na tácu a měděnou neb mosaznou konvicí v ruce; porce stojí 6 haléřů.


Putování soutěskou Taroko na kole - Taiwan

Taiwan na kole

Celý duben panovalo na Taiwanu až překvapivě suché, teplé a stabilní počasí a tak jsme se na poslední dubnový víkend rozhodli po delší době vyrazit na cyklo výlet do národního parku Taroko. O tom, jak to dopadlo se dozvíte na následujících řádcích.

Cestování s koly po Taiwanu není tak úplně jednoduché, jak se snaží taiwanská vláda přesvědčovat potenciální návštěvníky. Kvalita silnic a cyklostezek je na nadprůměrné úrovni, o tom žádná. Největším problémem při cestování s koly je zde však přeprava, pokud se vám zrovna nechce nebo nehodí šlapat do pedálů. Na víkendy a prázdniny mizí vlakové lístky rychlostí blesku a jsou často dlouho dopředu vyprodané. Vzhledem k našemu rozhodnutí vyrazit na poslední chvíli a faktu, že na východní pobřeží přepravuje kola jen asi každý pátý vlak se rozhodujeme pro ne příliš efektiní kombinaci kolo+bus+kolo+vlak.


Stopem na Mont Blanc

Mont Blanc

Řekněte někomu, že míříte na nejvyšší alpskou horu Mont Blanc, a nemine vás námitka, že výstup po pošlapané magistrále na přelidněný vrchol nemá s alpinismem nic společného. Pravda. Vyrazit tam ale přes půl Evropy a spoléhat se při tom jen na dobrou vůli řidičů, vystoupit bez pomoci lanovky a azylu chat, to už je přece důstojný záměr.
Poslední srpnový den stojím na osvědčeném místě s cedulí Linz, obřím batohem a pocitem velké nejistoty. Tisíc kilometrů je poměrně dost, a tak mě ani netrápí, zda bude samotný výstup v mých silách, protože zdaleka není jisté, že se pod kopec vůbec dostanu. Než ukrojím prvních 40 kilometrů, uplynou 2 hodiny, což jen podpoří mé pochyby, zda jsem si nevzal příliš velkou porci. Pak se na mě ale štěstí usměje a cesta začne ubíhat.


foto: Vendulka Kamanová
vytvořeno: 31.5.2018

Vídeňský pochod alias Vandr do Vídně

Nejpodařenější recesistická taškařice v 40ti letých dějinách Kudrny byla série 10 Vandrů do Vídně (malebné vesničky na Vysočině u Velkého Meziříčí) z 10 různých svět. stran l.p. 1983–92. Stovky pamětníků na ně s nostalgií vzpomínají. Vídeňákům přirostla akce k srdci a pořádají ji letos už po 20té jako okružní šmajd + cyklojízdu s názvem VÍDEŇSKÝ POCHOD. I letos nebudou chybět trasy 10–30 km, barevné mapky, v 16 h. přejezdy vodní lávky na kole i s trakařem, perníkovej škrpál, bohaté občerstvení......