Tajné šperky střední Itálie

Autor a foto: Petr "Kosák" Srp

Ze zájezdu: Tajné šperky střední Itálie

Zástupy turistů se podle doporučení průvodců tlačí v toskánské Florencii či u šikmé věže v Pise. Jasně - jsou to krásná místa, ale mně se už tak nějak zajedla kvůli nikdy nekončícím davům a turistickému byznysu. Já vím, tomu už se dá dneska utéci jen stěží, ale přeci ...

Mám rád několik míst ve střední Itálii - tedy hlavně v Toskánsku a jeho blízkém okolí, která útočí na mé smysly daleko intenzivněji než Florencie či Pisa a davům se tam dá vyhnout.

Hned na severu, když se do Toskánska nevydáte po dálnici ale přes hory, vystoupáte z kraje nejlepšího parmezánu a prosciutta až na vrcholky. A když se tam trochu projdete a porozhlédnete, rozhodně neprohloupíte. Třeba rozeklané Apuánské Alpy skrývají mnohá zajímavá místa. Při úžasných výhledech na strmé skalní věže, kamenné horské vesničky na svazích a azurové moře vám možná ani nedojde, že při chůzi horskou pěšinou vlastně šlapete po jednom z nejceněnějších mramorů na světě - sněhobílém karrarském, ze kterého Michelangelo tesal třeba svého slavného Davida. Ten nejkvalitnější kámen, nepoškozený větrem, deštěm ani mrazem, se totiž nachází uvnitř hor. A tak se těží v uměle vytvořených obřích jeskyních hluboko v nitru skal. Možná právě pod vašimi botami se kdesi v hloubi právě odřezává blok kamene, ze kterého bude jednou socha, na niž se lidé z celého světa budou chodit dívat příštích pět set let ...

A s kopců sjedete zase dolů - do kraje skvělého vína. Kolem městečka San Quirico d'Orcia vím hned o několika “tajných” místech, kde vznikaly proslavené fotografie typické toskánské krajiny - zapadajícím sluncem jemně modelované kopce, na vršcích aleje cypřišů, farma či kostelík... Všichni, kdo o fotografování krajiny něco vědí tady neopomenou zastavit. A při svítání či před soumrakem, kdy je nejlepší čas každého krajináře, tady často potkáte osamělé zadumané osoby se stativem na zádech ... Kdo neholduje tomuhle koníčku, možná si k večeru raději dopřeje horkou koupel. Kdepak ve sprše - hezky v přírodních kaskádových jezírkách nebo komfortněji v termálních lázních.

A pak je ten nejlepší okamžik zasednout a okusit některá toskánská vína zvučných jmen - třeba zdejší Nobile z Montepulciana nebo světoznámé Brunello ze sousedního Montalcina. Nebo se snad raději vrátíte kousek na sever pro tradiční Chianti?

O Etruscích je známé, že rádi stavěli svá města na kopcích a vrcholcích skal. Nevím, zda při tom mysleli na pozdější návštěvníky s fotoaparáty, ale každopádně tak vytvořili úchvatné scenérie. Třeba směrem na jih od dávno vyhaslé sopky Monte Amiata, nedaleko kalderového jezera Bolsena s černočerným pískem. Tam vystavěli svá městečka Pitigliano, Sorano či Sovena na skaliscích ze sopečných tufů, které sem kdysi dávno vyvrhnuly okolní sopky. A protože se do měkkých tufů dobře rýpe, vyhloubili kolem těch míst uzounké a hluboké soutěsky, kterými zamotali hlavu současným archeologům. Ti se přou o to, k čemu ty umělé rokle byly dobré. Jedni tvrdí, že to byly staré nekropole, druzí, že cesty spojující jednotlivá městečka, jiní, že byly součástí systému pro transport vody do měst ... Nejspíš to bude ode všeho něco. Nazývají je tady “Via Cava” a teprve v poslední době si jich začíná všímat turistický průmysl, takže jsou mnohé ještě divoké a neprobádané ... Jedna z mých oblíbených je krátká Via Cava di San Rocco. Vede od nádherné vyhlídky na městečko Sorano, jehož domy se tyčí do výšky konkurující výšce skal, na kterých jsou posazeny. Skrz umělé skalní kaňony, místy úzké jen sotva dva metry, vás cesta vyvede přímo do starobylých křivolakých uliček středověkého města. Jestli mezi nimi najdete nějakou, která je buď celá rovná nebo nevede do kopce, máte u mne pivo. V sousední Sovaně už ty své  “Via Cava” upravili a vyčistili a udělali z nich turistickou atrakci. Rozhodně ale stojí za prozkoumání.

A to jsem ještě nemluvil o téměř panenských písčitých plážích na jihu v oblasti Maremma, bez hotelů a lesa slunečníků, o pastelově barevných rybářských městečkách na severu, jako vlaštovčí hnízda nalepených na pobřežních skaliskách, o městech s kamennými věžemi ve vnitrozemí, z nichž jednomu se říká toskánský Manhattan a jiné se zase dostalo do básní nejslavnějšího italského básníka Dante Alighieriho, ...

Nejsem sám, kdo vyznává kouzlo těchhle míst a tak se některá z nich dostala i na seznam UNESCO. Tím se ty davy turistů pomalu začnou přesouvat i sem - inu je lepší s jejich návštěvou příliš neváhat.

No, ono asi bude nejjdenodušší, když si hned sbalíte svých pět švestek (hlavně dobré botky) a pojedete s námi si to užít na vlastní oči - Eh, co to povídám - nejen oči, taky na vlastní nohy, uši, nos, chuťové pohárky, ...

Ze zájezdu Tajné šperky střední Itálie

Všechny články a reportáže