Na skleničku u historie Sarajeva

Ze zájezdu: Bosna a Hercegovina na kole, Bosnou s krosnou, Hory Bosny a Hercegoviny, Velikonoce v Bosně a Hercegovině

35. nejvtipnější anekdota, 18. nejroztomilejší pes, 12. nejlahodnější koňak... Jak čtu něco takového, otvírá se mi, promiňte mi to klišé, kudla v kapse. Asi jsem technokrat a nějak bytostně jsem proti tomu něco označovat za nej... (doplň libovolné adjektivum), pokud to není objektivně měřitelné. Přesto, až se mne zeptáte, které je nejhezčí hlavní město na Balkáně, bez váhání řeknu, že Sarajevo. Pravda, města jako Podgorica, Atény, Sofie, Priština, Skopje či Tirana nastavují laťku tak proklatě nízko, že by v soutěži krásy obstály asi i Neratovice nebo Kralupy nad Vltavou, ale bosenská metropole má zkrátka našlápnuto o třídu výš. A nebo o dvě. A to jsem ještě nezmínil, že jde v Evropě o 14. nejzajímavější město a 29. nejpestřejší. Zvu vás na návštěvu Sarajeva, města mnoha tváří.

Narozdíl od zcestné odrhovačky Hercegovina - lautr rovina, má Jarek Nohavica pravdu, když zpívá, že támhle za kopcem je Sarajevo. Umístěním v údolí mezi pohořími Romanija, Bukovik, Igman a Trebevič sbírá Sarajevo kladné body. Odkudkoliv z města vidíte zalesněné svahy a zároveň, když vás město unaví (nebo když je nedej bože inverze) můžete být za půl hodiny v kopcích ať na jedno odpoledne, a nebo na týden.

Leč nejdřív do města. To založili v polovině 15. století Osmané a v průběhu let z něj udělali výstavní skříň své říše na Balkáně. Koneckonců saray znamená turecky palác a navíc dlouhá léta bylo Sarajevo druhým největším osmanským městem v Evropě. A tak, přes všechny dějinné zvraty, dodnes působí město se svými mešitami, tureckými lázněmi, bazary, tržnicí a hany velmi orientálně. Svůj zlatý věk zažívá sto let po svém založení, když říši vládne Sulejman I. Nádherný a městu vezír Gazi Husrev beg. Vznikne několik mešit ve vycizelovaném vrcholném osmanském stylu, hodinová věž, náboženské školy, minarety, nemocnice, mosty. Je vystavěn starý pravoslavný chrám, vzniká nová řemeslnická čtvrť, ve které se usazují katoličtí řemeslníci z Dalmácie, ze Španělska prchají před inkvizicí vypovězení sefradští Židé. Přízvisko evropský Jeruzalém je rozhodně na místě. Všechno hezké však jednou končí a zlatý věk utne roku 1697 Evžen Savojský, který se svým vojskem Sarajevo dobude a vypálí. Dopijme výbornou kávu, dokuřme vodní dýmku, je načase posunout se v prostoru i čase. Přece jen slovy dobového cestopisu: "Kavárny tyto jsou obligátním střediskem lenivců, kteří s přiblblým výrazemv obličeji a v naprostém mlčení zde tolik hodin po sobě tráví, sedíce na zkřížených nohou; ještě div, že ten dým z luly sají a občas vyhaslý čibuk žhnoucím uhlím zapalují.“

Léta úpadku a anarchie končí roku 1878 s příchodem Rakouska-Uherska, které v Bosně vládne až do konce první světové války. Největší zásluhu na rozvoji města má bezesporu jistý obchodník Schwarz, který v srpnu 1879 kontroluje, zda má v sudu dost kořalky a svítí si u toho svíčkou. Asi jí bylo dost. Následný požár pohltí víc jak 900 domů, a tak urbanistům jen máloco brání v načrtnutí nového ryze evropského centra. Pravoúhlá síť ulic, nová nábřeží, kanalizace, tramvaje. Na rozvoji města se podílejí i čeští architekti, kteří jsou podepsáni pod většinou městotvorných budov: radnice, nemocnice, věznice, soud, hotely, školy, tiskárna, banky, nemocnice, hasičská zbrojnice, muzeum, divadlo, obecní dům, ale i rezidenční budovy a církevní objekty. A především pivovar! V tom vařili čeští sládkové ještě za dob Jugoslávie. Sedněme si do pivovarské restaurace, dejme si jedno (dvě? tři?) nefiltrované a v mezičase si prohlédněme staré pohlednice na stěnách. Jak bývalo za císaře pána zvykem, psaly se vzkazy i na přední stranu. Nevadí, pokud neznáte srbochorvatštinu, mnohé jsou česky. Toulat se Bosnou a její historií a hledat stopy Čechů z dob mocnářství chtě nechtě hraje na patriotickou strunu. Paleontolog Karel Absolon, architekti Karel Pařík, Jan Kotěra, botanik Karel Malý, vynálezce František Křižík, skladatel Julius Fučík – jména, která známe, ale přesto si je s Bosnou spojí jen málokdo. A nesmíme zapomenou na Leopolda Lojku, řidiče hraběte Harracha, který špatně odbočí, když veze Františka Ferdinanda. Slovy paní Müllerové: "Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky."  Dopijme pivo, čeká nás Sarajevo jugoslávské.

Popojeďme trolejbusem, sedněme do podniku s příznačným jménem Tito a dejme si panáka rakije za druga predsjedinka. Retro podnik vzpomínající tak trochu potměšile na "staré dobré časy" je ukryt v přízemí betonové budovy Historického muzea. Nápisy oslavující 25. máj - Den mladosti nebo bratstvo i jedinstvo (bratrství a jednotu), státníkovy bysty a citáty. I léta socialismu se na tváři Sarajeva promítla. Naštěstí jen málo v historickém centru. Vyrostly výškové budovy, betonová sídliště, ale třeba i lanovka na Trebevič od chrudimské Trasporty. A zatímco v jugoslávské politice hrál prim Bělehrad a Záhřeb, Sarajevo zůstalo neoficiálně městem kultury a v únoru 1984 i sportu, když hostilo XIV. zimní olympijské hry. Sklenici vody a můžeme se konečně vydat na vrch Vidikovac nad město. Dodnes tu najdeme opuštěnou a zarůstající sáňkařsko-bobovou dráhu. K tomu sjezdařské areály na Bjelašnici a Jahorině, skokanské můstky na Igmanu a v neposlední řadě třeba úžasné retro olympijské muzeum v areálu Zetra, kde se krasobruslilo. Slovy Ch. A. Samaranche, který si asi nevšiml olympijské vlajky vyvěšené při zahajovacím ceremoniálu vzhůru nohama: "Sarajevo had the best organized winter games in the history of the Olympics..."

V klopených zatáčkách betonového koryta bobové dráhy jsou dodnes vyrubané střílny z dob obléhání Sarajeva. Válka v devadesátých létech město neušetřila. Jméno kopce Vidikovac (Vyhlídka) mluví samo za sebe, město je odtud jako na dlani. Stejně na dlani ho měli vojáci a dělostřelectvo Jugoslávské armády, která přes tři roky město obléhala a ostřelovala. Smutné pozůstatky konfliktu jsou v městě a okolí dodnes: zbytky zákopů, vypálené objekty, zdi domů kropenaté od kulek, rozprskly minometných granátů na chodnících a víc jak jedenáct tisíc hrobů. I tak se píší dějiny.

Ale válka je víc jak dvacet let minulostí, tak obraťme list. Dnešní Sarajevo je historické i moderní, orientální i evropské, usměvavé a sympatické, a přece s jizvami na těle i na duši. A pokud zalistujete průvodcem Lonely Planet - Best Cities 2006 zjistíte, že Sarajevo je 43. nejlepší město na světě. A to už je co říct!

P. S.: Jen by mne ještě zajímalo, jak dopadla Tirana, Neratovice a Kralupy nad Vltavou.

Komár, 17. 5. 2016

Věděli jste že:

  • ·V Sarajevu najdete druhý největší židovský hřbitov v Evropě.
  • ·Sarajevské Zemské muzeum je první muzejní budovou na Balkáně postavenou pro muzejní účely.
  • ·Avaz Twist Tower byl v době svého dokončení (2008) nejvyšší budovou na území bývalé Jugoslávie. Televizní věž Avala nad Bělehradem byla (a zase je vyšší), ale v roce 2008 stále ještě nebyla znovu postavena po bombardování NATO.
  • ·Gazi Husrev begova mešita měla do roku 2014 své dvojče v syrském Aleppu. Zároveň je to první mešita na světě se zavedenou elektřinou.
  • ·Na vrcholu Bjelašnica nad Sarajevem vznikla nejstarší meteorologická stanice na Balkáně.
  • ·Skladatel Julius Fučík (strýc toho známějšího J. F.) složil svou nejznámější skladbu Příchod gladiátorů v Sarajevu, kde sloužil v Rakousko-Uherské armádě jako plukovní kapelník.
  • ·Atentátník Gavrilo Princip je pochován v Sarajevu, i když po své smrti v Terezíně byl pohřben v neoznačeném hrobě.
  • ·Druhý nejstarší horalský spolek v Bosně a Hercegovině byla sarajevská pobočka KČT.
  • ·Sarajevo mělo první tramvaje v kontinentální Evropě. Předstihlo tak i Vídeň, kde se zaváděl tramvajový provoz až poté, co se "vychytaly mouchy" v Sarajevu.

Do Bosny a Hercegoviny se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Všechny články naleznete zde...