O Rumunsku

Nekonečné roviny Panonské nížiny jsou napínavou předehrou k netušeným dobrodružstvím v karpatských horách. Srdce zaplesá, když se z mraků nad východním obzorem konečně vyloupne jejich silueta. Silnice se přivine k řece a společně se klikatí hlubokým údolím. Se zakloněnou hlavou a zatajeným dechem sledujete úzký pruh oblohy lemovaný z obou stran skalisky rostoucími z peřejí. V rozsáhlých lesích stále žije medvěd, jelen i rys. Lidé se ještě nestihli zavřít za vysoké ploty. Naopak. Chalupy a salaše malebně rozeseté po podhorských loukách poutníky vítají. Nahoru na poiany vedou cesty, kterými se mnohokrát ubírali pastevci se stády na první jarní pastvu. Jsou jako nitky spojující je s životem v údolích. I nám se hodí jako nejsnadnější možnost výstupu k nejvyšším vrcholkům. Tady je dobře. Hřebeny okolních hor se líně převalují od obzoru k obzoru a v modravém letním oparu vypadají jako hřbety ryb. Ospalé polední ticho rozechvívá zvonění nesoucí se z dřevěných kostelíků.